Měla jsem pane Chalupský na svém svatebním oznámení tuhle Werichovu moudrost:

"Štěstí je jako šňůra korálků, takových maličkých štěstí. Čím je jich víc a čím jsou drobnější, tím je to štěstí větší." Tehdy jsme s manželem věřili, že na to nezapomeneme. Pak přišly děti, dost starostí a nejen o ně. Když s námi bylo zle, vzpomněli jsme si na šňůru korálků a rozhlédli se kolem sebe. VŽDYCKY, VŽDYCKY jsme nějaké uviděli. To trvá dodnes, už jsme spolu 38 roků. Přála bych takovou šňůru každému. Hlavně tu schopnost rozhlédnout se a skutečně vidět. Děkuji Vám za zamyšlení - je a bude vždycky potřebné. Zdravím.