Všiml jste si, že pohádky ze zásady končí dobře?

Na rozdíl od života?

A pak jsou dva pohádkáři, kteří si zahrávají s touto pohádkovou zákonitostí:

to jsou jednak bratři Grimmové a pak H. CH. Andersen.

Zlatá Božena Němcová nebo K. J. Erben.

Jako dítě jsem pohádky vnímal jen pozitivně, teď když vidím zpracování Karkulky například v německé režii, nebo hrdinu utínající drakovi všechny hlavy resp. Otesánka a další , tak to vidím krapet jinak....