Hádej hádej hádači.

Kulhá na jednu nohu a vidí na jedno oko. Tak to je jasný. Pirát. Omyl. Tak to je jasný. Žižka. Opět omyl. Necháte se poddat?  

Jsem to JÁ. Jseš to TY. Jsme to MY. Problém je totiž v tom, že naše euroatlantická civilizace dosáhla prudkého rozmachu vědy a techniky. Nic proti tomu, ale mravní vývoj za tímto tempem pokulhává. A k tomu jsme oslepli na jedno oko. Je to stejné jako privatizace bez právního rámce. To taky nedopadlo dobře. Pardon, jak pro koho že?

Omlouvám se těm, kdo nekulhají a vidí. Jsou úkazem rovnajícímu se zatmění Slunce. Taky je vidět občas. Já občas kulhám a občas koukám jedním okem. Když vypadnu z vnitřní  rovnováhy i oslepnu.

Co každý z nás udělá pro to, aby jsme MY jako jedinci a poté i celá společnost, přestali kulhat a viděli opět na obě oči a ne přes růžové brýle, že vše je v pořádku?

Je to na nás. Na každém z nás. Jde o to, začít myslet a konat nejen pro svůj osobní prospěch, ale ve prospěch celku. A to v jakémkoliv směru.

Zkusím jít malinkým příkladem, neb i malými příklady se lze dopracovat k velkým příkladům. Celé roky jsem dojížděl autem do 13 km vzdáleného města kde pracuji. Roky jsem trčel v kolonách v centru města a spoluvytvářel nedýchatelné ovzduší a v duchu ještě láteřil nad ucpaným městem.

Před pár měsíci mi došlo, že budu jezdit autem jen na kraj města a dále tramvají. Hurá pokrok v mém myšlení.

Nyní jsem konečně dospěl k tomu, že nebudu ani jezdit autem na kraj města, ale pojedu vlakem až do centra. Vlaky tam jezdí stále a poloprázdné.

To je můj drobný příspěvek ve prospěch celku a zbavil jsem se tak individualistického přístupu mě jako jedince k ochraně životního prostředí, které je naše společné.

Rád oželím jakousi "mantru" autopohodlí. Individuální doprava rozvíjí individualismus. Mám raději pospolitost. Ano. Trvalo mi to pár dlouhých let, než jsem to pochopil. Ale jsem rád, že jsem pochopil.

Z myšlenek v dlouhých kolonách sepsal: Chalupský Pavel