Dva kroky ke změně.

Zní to jednoduše, že? Co jsou dva kroky v lidském životě. Ano, když jsme se učili chodit, byly i dva kroky zpočátku nepřekonatelnou záležitostí. Mysleli jsme si, že to nedáme.

Pád, krok, pád, krok... ale bylo něco, NĚCO, co nás podvědomě zvedlo a táhlo vpřed.

Ano. Stejné je to s našim myšlením, s našimi stereotypy, s našimi zažitými vzorci myšlení, s našimi zlozvyky. Tohle vše, jsme se během našeho života stihli naučit. Pardon, nebyly to samozřejmě jen špatné věci, ale ty nás netíží, jako opaky.

Takže k těm opakům. Všichni jsme se vše naučili. Teď je čas se určité věci odnaučit. Během života jsme zjistili, že je nepotřebujeme, že nás obtěžují, jsou nepříjemné, zatěžující. Co s tím?

Je zapotřebí najít ten správný klíč ke změně a ten zní:

Klíč spočívá v ochotě a touze opustit staré myšlení.

Vím. Krásně se to napíše, krásně se to řekne, ale mnohem těžší je to udělat. Znám to dobře. Zkusme začít už jen tím, že si nebudeme připouštět, že je to těžké. Ze života víme, že něco těžké, je opravdu těžké. Už máme další vzorec myšlení. Změňme to za slovo – není to jednoduché. Vnímáme ten rozdíl kdybych napsal je to složité? Stejný jako těžké!

Není to slovíčkaření. Každé slovo má ohromný význam, někdy přímo zaklínací. Vždyť z čeho vzniklo naše přesvědčení, zlozvyky. Nejdříve z myšlenky, pak ze slova, a pak z konání. Dávejme si pozor na slova, která vyřkneme.

Takže slova známe a teď k ochotě a touze. Jsou to spojité nádoby. Ochota je první krok. Start. Je to uvědomění po změně. Touha naše uvědomění akceleruje, pohání, nenechá nás usnout v půlce cesty. Touha je cesta i cíl. Touha nám dodává energii a víru, že to dokážeme.

Pak věřme, že to dokážeme.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel