Dovol si projevit své city.

Páté z Desatera Muže. Ano, MUŽ ví, že jeho city jsou jeho silnou stránku. Která žena by chtěla žít s mužem bez citů. To by bylo proti její podstatě. City jsou stavebním kamenem každé ženy.

Jsou její podstatou, projevem. Ženy jsou na nich závislé v dobrém slova smyslu. Jsou esencí jejich života, jsou smyslem života.

Muž je většinou od malička vychováván k tomu, aby jakékoliv city nevyjadřoval, potlačoval. Nebreč, jsi přece chlap. Kluci, natož muži nebrečí. Tebe něco bolí? Ty jsi jak ufňukaná holka. Musíš být tvrďák, ať víš, jaký je život, ten se s tebou taky mazlit nebude. Ty se chceš mazlit? To dělají holky, ne kluci.

Tady vidíme pár zaklínacích kruciálních vět, které mnozí z nás slýchali s určitou pravidelností a patřičnou intenzitou. Tak jsme byli dlouhodobě utvrzováni v tom, že city jsou pro kluky něco nepatřičného, špatného, ty přece projevujou jenom holky. A MY holky nejsme.

Pomalu ale jistě v nás tento myšlenkový vzorec bují a tvrdne, takže jsme v určitém věku o jejich správnosti zcela přesvědčeni. A náš citový problém je na světě. Stali se z nás citově otupělí jedinci.

Nikdo nám neřekl, že síla MUŽE je právě v opaku. V tom, že si své city uvědomí a dá je najevo. Nedivme se. Jak může otec, který byl tímto myšlenkovým vzorcem vychováván, předávat svému synovi, nebo vnukovi opačný vzorec? Může. Pokud v životě otce dojde k uvědomění a svůj myšlenkový vzorec, ať je jakýkoliv, změní. Je to jen o vnitřní práci. To, že MUŽ projeví svoje city, není jeho slabost, ale síla. To jsem se dozvěděl, když mně bylo 50 let. Jsem za to vděčný. Nikdy není pozdě začít.

Náš klíč spočívá v ochotě a touze opustit staré myšlení.

Tím můžeme znovu naplnit svoji citovou studánku. Mnohdy je zcela vyschlá. Vždyť jsme se zrodili a na tento svět přišli i díky citům svých rodičů. Tak do toho.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel