Děkuji.

                                                       Děkuji.

Jak jednoduché a krátké slovo. Všichni ho denně používáme. Někdo méně, někdo častěji. Uvědomujeme si ale jeho mocnou, léčivou sílu? Opravdu

                                            MOCNOU A LÉČIVOU.

Když si dokážeme uvědomit, při určitém stavu vědomí, že vše co nám přijde do naší životní cesty je vlastně darem, tak se sluší a patří za dar poděkovat. Tímto vyjádřením vyšleme signál, že jsme s pokorou pochopili a přijali životní zkoušku. Nebudeme žehrat na nepřízeň Osudu, nedostatek štěstí, ale přijmeme vše s díkem, jako vyjádření Vesmírné Lásky k nám. Tím, že přijmeme všechny životní zkoušky jako dary, nebudeme muset poté nikomu odpouštět. Nejsme totiž zatíženi emocemi zášti, nenávisti a zloby.

Kdy naposledy a zda vůbec, jsme poděkovali Matce Zemi za dary, které tu pro nás připravila? Našemu tělu jako celku za jeho funkčnost? Za to, že nás stále udržuje při životě, i když se k němu ne vždy s Láskou a péčí chováme

a mnohdy zcela vědomě poškozujeme? Přesto nám to odpouští. Někdy

i dlouhodobě. Chápou naše slabosti a znají naši životní cestu. Vnímají její výukový smysl. Uvědomujeme si, že je patřičné poděkovat? Ne jednou, ale každý den.

Ráno otevřeme oči. Děkuji. Vstaneme. Děkuji. Nasytíme své tělo. Děkuji. Můžeme dělat cokoliv. Děkuji. Jdeme spát. Děkuji.

Když naše Zem, nebo naše tělo omarodí, vysílají nám jasný signál. Nechováte se k nám s patřičnou Láskou, vděčností a pokorou. Není vždy zapotřebí hned běžet k lékaři. Stačí si jen připomenout ono mocné a léčivé slovo.

DĚKUJI.

Z myšlenek napsal: Chalupský Pavel