Člověk si má dopřát radost...

řekl mi kolega v práci, když si koupil nové auto. Udělej si ji taky, řka na moji 22 let starou škodovku. Slouží dobře, říkám mu. Přesto jsem se zamyslel a radost si udělal.  

Život je opravdu o radosti a ta má mnoho podob. hlavně každodenních. Tak jsem si šel zaběhat do lesa a dal si 3 km pozorovacího běhu. Uběhl jsem to v pohodě a měl jsem radost. Opravdovou. Takže ke dvěma tréninkům týdně v tělocvičně přidávám běh lesem.

Nikomu nechci, ani neberu dělat si radost koupí velkých věcí. I já jsem si tím prošel, takže vím své. Ta radost byla svým způsobem chvilková. Proto ji zkusme nahradit každodenními radostmi z maličkostí.

Zkusme si tu každodenní radost připustit, přijmout, uvědomit a dovolit. Pak zjistíme, kolik radostí nás denně potkává. Jen ji někdy nevnímáme. Jsme mnohdy k jejími přijmutí uzavřeni.

Taky jste to slýchávali? Když se budeš na něco těšit, tak se to určitě nestane, Netěš se, nebo budeš zklamanej. A když jsme se přece jenom těšili a nevyšlo to, tak jsme slyšeli. Já ti to říkal/a/. Tak jsme se postupně uzavřeli přijímání radostí. Radost byla nepřípustná.

To je jeden z nejtěžších myšlenkových vzorců, které nám byly naimplantovány většinou těmi nejbližšími. Není jednoduché se jej zbavit, ale jde to. Třeba tak, že si tento vzorec budu nahrazovat novým, jiným, potřebnějším. Dovoluji si přijímat radost. Nejde to hned, ale jde to.

Radost je jedna ze základních lidských potřeb, takže ji přejme každé bytosti.

I sobě a pamatujme si, že sdílená upřímná radost je dvojnásobná radost. Konec.

Škodovka funguje dobře, jdu si udělat radost...

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel