Čisté ruce.

Máš umyté ruce? Tuhle otázku jsme slýchávali v dětství denně. Já osobně jí od mého táty slýchával ještě v mých 50 letech. 

A to jsem měl z dětství už dávno vypěstovaný zvyk, že se před každým jídlem ruce "mejou". Jo, ale zvyk je železná košile. Někdy brnění.

V žádném případě jsem to tátovi neměl za zlé. Vždy mě to rozesmálo a já se v mysli vrátil do svých dětských let. 

Vrátím se k hygieně. Dnešní společnost je přímo posedlá osobní hygienou. Vymysleli jsme pro to nejen lékařské a zdravotnické obory, hygienické stanice, ale když si zadáte do vyhledávače hygiena, budete koukat, odkud na nás hygiena všude kouká.

Pro hygienu máme i své prodejny s nekonečnými regály a nekonečným výběrem všech možných hygienických potřeb a prostředků. Vždyť ano. Nebezpečí v podobě bacilů a žloutenky na nás číhá na každém kroku. Na každém madle nákupního vozíku, kliky dveří, madla v MHD a na co lidi zapomínají, na každé bankovce, která jim projde rukama. A pak že peníze nejsou špinavé. Hygienici by vás vyvedli z omylu. Hlavně jednoho pana profesora (i když to myslel jinak).

Člověk aby se bál vyjít na ulici, do lidské společnosti bez hygienické roušky a chirurgických rukavic. Znám pár žen pracujících ve zdravotnictví, které u sebe doma denně desinfikují koupelnu, wc a podlahy. Co kdyby. Sterilní prostředí. I duševní.

Slyšel jsem jednou názor indického budhisty. Vy západní lidé se neustále myjete, čistíte, přímo lpíte na osobní hygieně těla. Přitom ale zapomínáte na hygienu duchovní. Ano, ruce, tělo máte čisté. Denně je čistíte. Děláte ale to samé každodenně se svojí Duší?

Prostředky na očistu Duše, Ducha v obchoďáku nekoupíme. Nemají je. Byl by to houby kšeft, protože duševní hygiena je o něčem jiném. Je o dlouhodobé vnitřní práci, která není hned vidět. Jako umyté ruce. Když ale vydržíme, bude naše tělo prostřednictvím naší Duše zářit čistotou.

Na první pohled takového člověka poznáte. Potkávám je víc a víc.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel