Budu trochu osobní...

a lehce zvednu svoji oponu. Je tomu 9 let. Přicházelo období Vánoc, domácí krůta v mrazáku a já se těším na krůtí řízečky. A pak to přišlo. Přišla mi obyčejná myšlenka, která byla velice silná. Nikdy předtím mi v životě nepřišla.   

Nebudeš jíst maso.

Přiznám se, že to se mnou otřáslo. Cooo, zakřičel jsem v duchu. Jak že nebudu jíst maso. Úplně jsem se zalekl a svoji otázku opakoval, protože jsem tomu nechtěl uvěřit.

Nebudeš, zněla rezolutně odpověď shůry.

V duchu jsem opět vykřikl. Vždyť mám mrazák plný domácí krůty. Žádný problém, zněla odpověď, rozdáš ji. 

A tím můj rozhovor nitro rezolutně skončilo. Věřte mi, byl to silný zážitek. Tak silný, že jsem neprotestoval, vyslyšel a druhý den jsem 10kg krůtu rozdal.

V okruhu mých známých a přátel mé rozhodnutí vzbudilo každopádně rozruch, ale i obavy. Někdy lítostivé. To Ti zakázali doktoři? Jsi nemocný? Co teď budeš jíst?

Jejich obavy jsem nesdílel, ale přiznávám, že to byl pro mě krok do neznáma, protože jsem si do té doby nedokázal jídlo bez masa představit. Ale vůbec. Musel jsem překonat i krátké období, kdy mě kolegové, či kamarádi škádlili tu řízečkem, tu rybou, tu špekáčkem, ale kupodivu ve mně nevzbudili touhu vrátit se. Mé rozhodnutí bylo jasné.

Zcela zodpovědně mohu říci, že jsem s přechodem na bezmasou stravu neměl žádný problém a nikdy jsem neměl touhu k masu se opět vrátit. Cítil jsem, jak mi bezmasá strava prospívá. 

Nechci zde v žádném případě propagovat bezmasé stravování, jen jsem chtěl poukázat na moji cestu k jídlu bez masa. Prostě přišla silná myšlenka, silný rozhovor a bylo to. Byla to etická myšlenka, etický rozhovor, ne myšlenka vnitřní vzpoury, která velice často přichází mladým lidem. Mé rozhodnutí tedy bylo čistě z etických důvodů. To jsem ještě netušil, že italský renesanční umělec, který žl již v 15. století, řekl:

Přijde čas, kdy zločin spáchaný na zvířeti bude trestán stejně, jako zločin spáchaný na člověku.

Ten umělec nebyl nikdo jiný než slavný Leonardo Da Vinci. 

Uvedený citát i dnešní době bude vzbuzovat emoce. Nevím jak v 15. století. 

Možná tím chtěl naznačit, že jsme součástí živočišné říše, že nejsme pány tvorstva. Nikdo z živočichů nás tím pánem nezvolil. Proč nějakého pána vlastně mít. Nemáme právo své spolubydlící na této planetě zabíjet jen proto, abychom naplnili své žaludky. Jde to i jinak. Ale jak říkám je to můj osobní názor, má osobní cesta, mé osobní rozhodnutí. 

Chtěl jsem jen ukázat, že jednoho dne může přijít jakákoliv silná myšlenka komukoliv z nás a změní nám život. Máte s tím zkušenost?

Z myšlenek a prožitků sepsal: Chalupský Pavel