Bloger? To je kdo, to je co?

Ty už nejsi polda? Údiv a tuhle otázku mi položili známí, se kterými jsem se po nějaké době sešel. Odpověděl jsem ve stylu obutá neobutá. Ano, formálně polda už nejsem, ale srdcem a myšlením ANO.

To je to, co dělá poldu stále poldou.

Druhý údiv jsem v nich vzbudil, když jsem si neskromně dovolil říci, že píšu blog. Ty jsi bloger? A to je kdo, to je co? A jsme u názvu mého blogu, česky řečeno zápisníku vnitřního zpravodaje.

Je pravdou, že jsem se pořádně nezamýšlel nad tím, kdo a co to je. Až setkáním se známými, byla přede mne položena tahle otázka. Jsem za ni vděčný, protože dělat něco o čem ani pořádně nevím co to znamená, jaká je podstata a význam, to je ostuda. Přiznávám.

Pokusím se charakterizovat blogera. Respektive sám sebe, neboť každý z blogerů má určitě jiné pohnutky, představy a cíle svých blogů – zamyšlení.

V prvé řadě bych sebe jako blogera charakterizoval volnomyšlenkářstvím na jakékoliv téma. Nemám své myšlenky zaškatulkované podle potřeb většinové společnosti, nejsem v úlitbě mocným, a stojím si za svými názory. Vím o čem píšu, neboť jsou to nejen mé myšlenky, ale i prožitky, tedy životní zkušenosti.

Nějakou dobu, byla krátká, jsem v sobě nosil potřebu sdílení svých myšlenek, názorů a pohledů nejen na život, s ostatními lidmi. Odsud byl jen krůček k tomu, dát myšlenky do formy, a založit blog-zápisník. I kdyby má zamyšlení sdílel jediný člověk, budu spokojen. Vlastně spokojen jsem už jen s tím, že své myšlenky mohu šířit do různých myšlenkových světů.

Není potřebou kohokoliv poučovat, nebo předělávat. Předělávejme, poučujme, harmonizujme sami sebe. Vítejte.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel