Bim bam, bim bam...

..bijí kostelní zvony se svojí vdechnutou pravidelností. Zvony jsou tu s námi od nepaměti. Ještě před pár desítkami let plnily svoji určitou společenskou a nejen společenskou funkci. Byly symbolem něčeho...  

... co nám dnes chybí. Proč se nad nimi dnes zamýšlím? Není to náhoda.

Byl jsem včera ve městě a shodou okolností jsem procházel náměstím, když se v pravé poledne rozezněly zvony na nejvyšší kostelní věži v Čechách.

Náměstí bylo plné spěchajících lidí mezi které jsem patřil i já, a stejně tak spěchajících řidičů aut. Jen tak mimoděk jsem zaslechl krásný melodický zvuk zvonů, ale byl jsem v tu chvíli myšlenkami úplně jinde.

Najednou jsem šel kolem krásného auta u něhož právě otevírala dveře krásná žena. Také uslyšela zvony. Nenasedla, otočila se a zvedla své oči vzhůru ke kostelní věži. V tu chvíli jsem si znovu uvědomil, že slyším zvony – bim, bam, bim, bam v různých tóninách.

Žena stále hleděla vzhůru a na její tváři a očích byla vidět blaženost. Trochu jsem se zastyděl. Chceš také patřit do davu lidí, kteří bezmyšlenkovitě, nebo spíše s hlavou přeplněnou myšlenkami pobíhají po náměstí a neslyší tu krásu???.

Zůstal jsem stát a naslouchal. Naslouchal té kráse zvonů, které byly občas přerušovány hlukem kolem stále jezdících aut. Nebudu zde polemizovat o tom, že lidi na náměstí a to kdekoliv patří, a auta nikoliv. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, byli jsme jediní, respektive dva. Slovy dvě lidské bytosti, které se dokázaly zastavit na dvě minuty a vypnout. Vypnout proud myšlenek a JEN naslouchat.

Kdo si to může dovolit? MY všichni. Když MY budeme chtít. Dokážete si představit, že spěcháte do práce, na smluvenou schůzku, jednání, k lékaři....na rande a přijdete o ty dvě minuty později a řeknete : Sorry jako, naslouchal jsem kostelním zvonům.

Pokud to nebude pochopeno, víme, že ti dotyční nestojí za to, s nimi jednat a ztrácet s nimi svůj životní čas. ONI totiž zatím nepochopili o co taky v životě jde.

Za vším hledej ženu a v duchu jsem té paní poděkoval, že mě vyvedla z davu.

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel