Podobenství o posledním soudu, 2. část

Největším problémem křesťanů jsou křesťané. Panovačným křesťanům vadí křesťané vzdorující, kteří si navíc dovolují odvolávat se na Bibli.

Loni během adventu zahrál náš kytarový soubor Všehokus na Adventním jarmarku pod střechou v sále Komunitního centra Matky Terezy. Když jsem poté viděl video sestřih z celého dne a všiml jsem si oné venku sedící sochy, znova jsem si vzpomněl na svoji diplomku „Podobenství o posledním soudu Mt 25,31–46 v české výkladové tradici“ a začal jsem ji přepisovat, místy vkládat dodatky. V této 2. části už začneme s výklady, a to Jana Milíče z Kroměříže a Jana Matěje z Janova. Něco si zatím pouze předvedeme a vrátíme se k tomu později.

O obou kazatelích jste se určitě učili ve škole, patří mezi tzv. předchůdce české reformace. Jan Milíč má na Žižkově ulici, protíná ulici Štítného, což byl další reformátor. V Kroměříži má Milíč na Velkém náměstí pomník, Matěj z Janova má pomník v Janově u Mladé Vožice, ve svém rodišti. Doporučuji, abyste si pročetli jejich životopisy, odkazy jsou níže. Dozvíte se tam mj., že Milíč byl mezi kazateli hvězda a že Matěj z Janova byl pochován v katedrále sv. Víta.

Ačkoli za vlády otce vlasti Karla IV. (vládl 1346 až 1378) české království vzkvétalo, někteří kazatelé si všímali, že je značný rozdíl mezi tím, jakým způsobem se církev chovat má, a mezi tím, jak se chová ve skutečnosti.

Mezi lety 1364–1373 kázal Jan Milíč z Kroměříže (nar. mezi lety 1320 a 1325, zem. 1374) asi na třech synodách kněží pražské arcidiecéze. Během jedné z nich kázal na text ze starozákonní knihy Ezechiel 22,26 (“Její kněží [kněží země izraelské; vysv.] znásilňují můj zákon a znesvěcují moje svaté věci. Nerozlišují svaté od nesvatého, neseznamují s rozdílem mezi nečistým a čistým, přehlížejí mé dny odpočinku, jsem mezi nimi znesvěcován.“ Zajímavé jsou i verše 27 a 29: „Její velmožové jsou uprostřed ní jako vlci, kteří trhají kořist, prolévají krev a hubí duše, neboť chamtivě shánějí zisk. Lid země tvrdě utlačuje kdekoho, odírá ho, poškozuje utištěného ubožáka a protiprávně utlačuje bezdomovce.“).

Množstvím biblických dokladů i citáty církevních otců zde Jan Milíč ukazuje, nakolik se soudobá církev vzdálila od života církve prvních staletí. Pro nás je nejdůležitější pasáž, kde pracuje s Mt 25,34.41. „... ti, kteří byli ustanoveni rybáři lidí, sami se snaží být náhončími ďábla, chovají psy, pasou své pudy, chovají jestřáby, ač by chudé měli pásti. Je přece psáno: Nedávejte svatého, totiž dědictví Kristovo psům, ale raději svatým, v nichž lační Kristus. ... Nevedou kůr andělský či ovečky Kristovy k umístění na soudu po jeho pravici, aby spolu s nimi slyšeli: Pojďte, požehnaní, přijměte království, ale vedou na levici zástup ďábelský nebo kozly bujností páchnoucí, aby tam slyšeli: Jděte, zlořečení, do ohně věčného!“ (Kaňák, str. 72).

Všimněte si, že Milíč automaticky předpokládá, že onen Syn člověka, který bude soudit, je totožný s Ježíšem Kristem (“v nichž lační Kristus“). Je to sice představa běžná, ale i ona sama je už výkladem, protože nic takového v podobenství nezazní.

Při pohledu na úpadek církve byl Milíč silně zaujat myšlenkou o příchodu Antikrista. Roku 1367 šel proto do Říma, aby se s tím svěřil papeži Urbanu V. Inkvizice jej však zajala a v římském vězení byl Milíč přinucen sepsat své názory na příchod Antikrista. Tehdy vzniklo psané kázání O posledním dni Páně.

V jeho rámci kombinuje různá biblická apokalyptická místa a řadí je k zatroubením sedmi andělů podle Zjevení Janova 8,6–11,19. Získává tak plastický a dramatický soupis toho, co se odehraje na konci času. „Třetí anděl zatroubí. Tehdy se shromáždí před Soudcem všecka pokolení a budou rozdělena ve čtyři řady, o čemž se praví u Matouše v kapitola 25.: Když pak přijde Syn člověka v slávě své a všichni svatí andělé s ním, tu se posadí na trůnu velebnosti své a shromážděni budou před něj všichni národové. I rozdělí je narůzno, tj. i ty řady na čtyři zástupy, jak bylo řečeno, ne však, aby výrok vyslovily, ale vyslovený potvrdily. To proto, že tito všechno, co mohli mít ve světě, pro Pána opustili a chudí chudého následovali jako Petr a Pavel a jiní učedníci, světa opovrhovatelé ... Druhá řada bude souzena a spasena. O těch je řečeno u Matouše v kapitole 25.: Lačněl jsem a dali jste mi jísti. Třetí řada výrokem je souzena a odsouzena, totiž věřící, kteří učinili něco dobrého, avšak nechtěli opustit smrtelné hříchy, ale odpadli. ... Čtvrtá řada bude ihned bez výroku předána ďáblu, poněvadž k těmto bude mít Bůh v onen den takový odpor, že neuzná za dobré k nim promluvit. Ti jsou, kteří neuvěřili, jako Židé, bludaři, pohani, poněvadž ti všichni nechtěli zachovat víru.“ (tamt., str. 117).

Zapamatujte si výše zmíněný Milíčův „antisemitismus“, později se k němu ještě vrátíme. V této souvislosti zatím jen připomínám, že Milíč bere vážně některé starozákonní texty, např. už citovaného proroka Ezechiela s jeho nábožensko-sociálním důrazem.

„Potom zatroubí sedmý anděl. Tehdy každý vydá počet ... Jak těsné budou tu cesty hříšníků! Nahoře rozhněvaný Soudce, dole hrůzný chaos, po pravici žalující hříchy, po levici démoni, nabádající k pokorným prosbám, uvnitř pálící svědomí, zvenčí celý svět hořící, a bídný hříšník tak polapený kam uteče? ... A těm, kteří jsou po levici, takto řekne: Odejděte ode mne, zlořečení, od radosti mé a matky mé, tu především nikdy neuvidíte. ... Jděte tedy do ohně věčného!“ (tamt., str. 118–119).

Tou „matkou“ je pochopitelně míněna Ježíšova matka Marie, jejíž panenství zdůrazňuje Matoušovo a Lukášovo evangelium (a podle nich vánoční koledy). „Od radosti mé a matky mé“ je Milíčův dodatek, nic takového v Novém zákoně nezazní.

„Celý svět hořící“ je jednak dávná představa konce světa, ale i velice současná, když nynější ekologicko-apokalyptické představy mluví o „hořící planetě“.

Přesvědčili jsme se, že Milíč Mt 25,31–46 nijak systematicky nevykládá, spíše mu slouží jako ilustrace hrůz posledního dne. Nenalezl jsem takové místo, kde by jasně vyložil, koho považuje za „nejmenší“. Přesto z již citované narážky usuzuji, že představa chudých jako „nejmenších“ je Milíčovi nejbližší. „... pasou své pudy, ... ač by chudé měli pásti ..., v nichž lační Kristus.“

(Literatura:
Miloslav Kaňák: Milíč z Kroměříže, Praha 1975)
Životopis: https://husitstvi.cz/rejstriky/rejstrik-osob/jan-milic-z-kromerize/

Jan Matěj z Janova (1350–1394) Mt 25,31–46 téměř nepoužívá. Ve svém pětisvazkovém díle Regulae Veteris et Novi Testamenti z naší perikopy cituje pouze jednou a pouze jediný verš: „Quod uni ex minimis meis fecistis, michi fecistis.“ (Kybal, str. 186). (Přeloženo z latiny: „Co jste jednomu z mých nejmenších učinili, mně jste učinili.“)

Přesto, když mluví o strastech chudoby, zde můžeme najít i ohlas Mt 25,35n.42n („n“ = „a následující verš“). Zároveň je z textu zřejmá sociální kritika církve. „... chudí sami, proto, že jsme chamtiví a žijeme v nadbytku statků pro ně získaných, trpí hladem, žízní, nahotou a všelijakými strastmi chudoby, a mnozí jsou pro naši skoupost a pro to, že utrácíme marnotratně jejich statky doháněni k špatnému životu ... Neboť pro nesmírné marnotratnictví samých kněží jsou chudí svatí mnohonásobně vyssáváni a utiskováni, jiní přílišnou nouzí doháněni k hříšnému životu pro hamižné lpění kněží na církevních statcích.“ (Schenk, str. 199).

Můžeme tedy zakončit, že za „nejmenší“ Matěj z Janova považuje chudé.

(Literatura:
Vlastimil Kybal, Matěje z Janova, mistra Pařížského Regulae Veteris et Novi Testamenti, 3. sv., Insburk 1911
Rudolf Schenk: Výbor z Pravidel Starého a Nového Zákona, Praha 1954)
Životopis: https://husitstvi.cz/rejstriky/rejstrik-osob/matej-z-janova/

Dám vám otázku, která s tímto podobenstvím zdánlivě nesouvisí: Obsahuje migrační pakt kvóty? Někdo tvrdí, že neobsahuje, protože slovo „kvóty“ se tam nevyskytuje. Jiní tvrdí, že migrační pakt kvóty obsahuje sice ne jako slovo, ale ve svých důsledcích.

Podobné je to s podobenstvím o posledním soudu: Slovo „podobenství“ se v tomto Ježíšově příběhu nevyskytuje. Je to tedy podobenství, anebo není? Milíč z Kroměříže i Jan Matěj z Janova se očividně domnívají, že to není podobenství, ale popis posledního soudu, jak jej máme skutečně očekávat. – S dalšími výklady se seznámíme v následujících částech.

Doporučení: Až někdy půjdete do kostela, poslechněte si, jestli se současní faráři zastávají chudých a chudnoucích a jestli kritizují bohaté, kteří chudobu způsobují.

Pokračování příště: Tomáš Štítný ze Štítného

Video sestřih - Adventní jarmark pod střechou, 30.11.2024, Komunitní centrum Matky Terezy, u stanice metra Háje (Všehokus je ve videu na začátku a na konci). Všimněte si venku sedící sochy.