Podobenství o posledním soudu, 1. část

Od loňského září stojí před Komunitním centrem Matky Terezy poblíž metra Háje nová socha; lépe řečeno sedí. Týpek v plášti, kapuci přes hlavu, před ním miska s kalichem, z rukávu mu čouhá dlaň pravé ruky a uprostřed dlaně má díru.

Jakmile uvidíte tu díru v dlani, hned je vám symbolika sochy jasná; je to Ježíš, ale současně i nějaký žebrák, očividně hladový a žíznivý. Tak se ta socha i jmenuje: „Hladový a žíznivý Ježíš“. Jejím autorem je kanadský sochař Timothy Paul Schmalz a pod věží KCMT byla slavnostně odhalena 5. září 2024.

S hráčkami našeho kytarového souboru Všehokus se v KCMT scházíme každý týden, a tak jsme si sochy zakryté plachtou povšimli ještě před jejím odhalením a poté jsme si ji prohlédli a vyfotili (viz fotka níže).

Nad sochou je umístěná destička s krátkým výňatkem z příběhu v Matoušově evangeliu, který je v Českém ekumenickém překladu nazván jednoduše „O posledním soudu“. V Matoušově evangeliu se nachází v 25. kapitole, ve verších 31 až 46, zkráceně Mt 25,31–46. (Těmi „verši“ nejsou míněny verše básnické, ale krátké biblické úseky v délce přibližně jedné věty; někdy kratší, někdy delší.) Je to poslední příběh, který Ježíš v Matoušově evangeliu pověděl svým učedníkům, poté Matouš vypráví o Velikonocích, Ježíšovu ukřižování, smrti a vzkříšení.

Za svých studií na Evangelické teologické fakultě jsem právě o tomto Ježíšově příběhu napsal diplomovou práci, a to pod názvem „Podobenství o posledním soudu Mt 25,31–46 v české výkladové tradici“. Bylo to v akademickém roce 1997/1998 a psal jsem ji ještě na psacím stroji. Jakmile jsem si prohlédl tu sochu před KCMT a vrátil jsem se domů, vytáhl jsem diplomku z knihovny a začetl se do ní.

Chcete-li, jste zváni, abyste si přečetli, kdo a proč – podle některých vykladačů tohoto biblického textu – obstojí, či naopak neobstojí na posledním soudu. Ještě nevím, jestli diplomku budu přepisovat celou a jak často budu něco doplňovat, ale každopádně nás čeká zajímavá jízda plná dějepisu, teologie a etiky.

Vlastní překlad Mt 25,31–46
(z novozákonní řečtiny, snažil jsem se o co nejdoslovnější překlad)

31. Když pak přijde syn člověka ve slávě své a všichni andělé s ním, tehdy usedne na trůn slávy své
32. a budou shromážděny před něj všechny národy a oddělí ony od těch, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,
33. a postaví nejdřív ovce na pravici svou, potom kozly na levici
34. tehdy řekne král těm na pravici své: pojďte, požehnaní otce mého, buďte dědici připraveného vám království od počátku světa
35. neboť jsem hladověl a dali jste mi jíst, žíznil jsem a napojili jste mě, cizinec jsem byl a pohostili jste mě,
36. nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, ve vězení jsem byl a přišli jste ke mně
37. tehdy odpovědí mu spravedliví řkouce: pane, kdy jsme tě viděli hladovějícího a nakrmili jsme, nebo žíznícího a napojili jsme?
38. kdy pak jsme tě viděli cizího a pohostili jsme, nebo nahého a oblékli jsme?39. kdy pak jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení a přišli k tobě?
40. a odpovídaje král řekne jim: amen pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těchto bratří mých nejmenších, mně jste učinili
41. tehdy řekne i těm na levici: jděte ode mne, proklatí, do ohně věčného připraveného ďáblu a andělům jeho
42. neboť jsem hladověl a nedali jste mi jíst, žíznil jsem a nenapojili jste mě,
43. cizinec jsem byl a nepohostili jste mě, nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení a nenavštívili jste mě
44. tehdy odpoví i oni řkouce: pane, kdy jsme tě viděli hladovějícího nebo žíznícího nebo cizího nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení a neposloužili jsme ti?
45. tehdy odpoví jim řka: amen pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili
46. a odejdou tito do trestu věčného, spravedliví pak do života věčného.

Předmluva

Středověcí teologové se ve svých spisech často zmiňují o posledním soudu, varují před ztrátou věčného života a před věčným zatracením, mluví o nebeské blaženosti, popisují muka, která postihnou odsouzené; není to však pokaždé ohlas Mt 25,31–46, stačí si připomenout barvité obrazy hrůz ve Zj (Zjevení Janovo), nebo z Mt (Evangelium podle Matouše) synoptickou apokalypsu.

Avšak my se budeme zajímat pouze o ty citáty a odkazy, jež zřetelně souvisejí s naší perikopou (termín pro biblický oddíl). Hlavně nám půjde o vysvětlení několika nejasností: Kdo jsou „všechny národy“ shromážděné k soudu? Jací lidé se skrývají pod přirovnáními „ovce“ a „kozlové“? A především: Na koho ukazuje Syn člověka, když mluví o svých „nejmenších bratřích“?

U středověkých vykladačů pochopitelně nemůžeme zůstat. Představíme si i výklady Bratří (Jednota bratrská), dostaneme se až do současnosti. Přestože se orientuji hlavně na protestantské autory, z devatenáctého století a začátku dvacátého zazní i dva zřetelně katolické hlasy. Mnoho vykladačů samozřejmě zůstalo mimo mou pozornost, jak středověkých, tak především současných, proto je má práce nutně neúplná. Doufám však, že pro nastínění různých výkladů tento výběr postačí.

Pokud jde o knihy, z nichž jsem čerpal, spolehl jsem se na zásobu fakultní knihovny. Pouze u několika autorů, Lukáše, Blahoslava a Balbína, jsem využil i služeb Bartošovy knihovny. Omezil jsem se pouze na české spisy, na citáty v latinských dílech s jedinou výjimkou neupozorňuji. Uvádím i výskyty z Křesťanských revuí, pokud je bylo možné zjistit podle názvů článků, ohlasy našeho podobenství jsem hledal i v příručkách Na každý den za posledních asi dvacet let (tzn. od sedmdesátých do devadesátých let minulého století).

Bohužel ne všichni autoři vykládají naši perikopu systematicky, ohlasy na ni jsou, hlavně u středověkých, roztroušeny v jejich kázáních na rozličné biblické texty, v mnoha různých spisech. Často jde jen o několik málo citovaných veršů, někdy o pouhé narážky. Množství citátů, bez nichž se neobejdeme, se pak snažím uspořádat co nejpřehledněji. U středověkých vykladačů se zároveň snažím, aby byla zřejmá i dějinná situace, v níž se na náš text odvolávají.

Doufám, že stará čeština, kterou častokrát cituji, zpestří mou práci; nebyl jsem však jejím půvabem okouzlen natolik, abych své čtenáře nutil číst citáty ve fprzezzkoweem prawopyfu.

Ve dvou předposledních kapitolách přibližuji světové dějiny výkladu naší perikopy od 2. do 20. století, včetně klasiků světové reformace.

Pokračování příště: Jan Milíč z Kroměříže, Jan Matěj z Janova