DÚ z ČJ aneb Rychlokurz socialistického newspeaku

Červen 1989, konec 1. ročníku, Gymnázium Vítězslava Nováka, Jindřichův Hradec. Předmět: Český jazyk – Sloh. Zadání písemného DÚ: Napsat referát, téma: činnost školní organizace SSM. – „Soudružky, soudruzi, vážení hosté!“

„Soudružky, soudruzi, vážení hosté!

Byl jsem pověřen, abych vám přednesl referát o činnosti naší organizace v SSM a jak probíhala příprava na vstup do SSM.

Na začátku školního roku bylo pro nás pořádáno hnutí Radim. Název Radim vznikl ze slova „radím“ – vedoucí Radima nám tedy měly radit při pořádání jiných akcí, popřípadě i při studiu. Myšlenka byla správná, bohužel jsme se sešli pouze dvakrát. Při shrnutí a zhodnocení akcí, které byly pořádány, vyplynulo, že naše třída byla aktivní, ať už jde o kulturní, politické či sportovní akce.

Hned na začátku roku byla zorganizovaná seznamovací diskotéka, při níž se blíže seznámili studenti prvních ročníků. Při besedě s psychologem jsme se dozvěděli, jak se máme učit při studiu gymnázia a jak máme toto učení prokládat sportem a jinými oddechovými činnostmi; zúčastnili jsme se i besedy s právníkem. Byli jsme i na sólovém kytarovém vystoupení, při němž nás účinkující prostřednictvím kytary seznámil s velikány kytarové hudby jako například F. Carulli, Fernando Sor, Antonio Diabelli, Mauro Giuliani, M. Carcassi, D. Aguado, Ludwig van Beethoven a mnozí další. Z dalších kulturních akcí bych mohl jmenovat např. divadelní představení Strakonický dudák, přednes Márinky od Karla Hynka Máchy, který přednesl Alfréd Strejček; v kině jsme viděli dva filmy – Rudé zvony a Bílou nemoc.

Ze sportovních akcí to byly vánoční turnaj v basketbalu, fotbalové a volejbalové turnaje. Při škole pracují fotografický a volejbalový kroužek, které někteří z nás navštěvují. Někteří rovněž nadále spolupracují s pionýrskou organizací SSM jako instruktoři.

Několik našich spolužáků se zúčastnilo zahájení MČSP, prvomájového průvodu, kladení věnců.

Bohužel však musím připomenout, že se nám nezdařila organizace některých akcí, též třídní nástěnka nás o aktuálních událostech neinformovala tak, jak by měla.

Doufám a přeji nám do příštího roku, aby se již neopakovaly tyto problémy.“

Poznámky

Nedávno jsem do nové práce potřeboval potvrzení o dosaženém vzdělání. Jak jsem tak listoval starými šanony a pořadači, objevil jsem dva listy vytržené ze sešitu, oba jsou popsané propiskou mým rukopisem. Byl to zde uvedený DÚ z češtiny. Listy jsem přinesl do hospůdky na ukázku svému spolužáku z gymplu, nyní je to bankéř, a ten během četby prskal smíchy. Nakonec se mi vysmál: „Teda, ty jsi byl komunista!“ Mlčky přešel skutečnost, že pochopitelně i on sám psal tentýž DÚ se stejným zadáním. – Následují poznámky; pro někoho vysvětlivky, pro jiného na připomenutí.

„Soudružky, soudruzi“ – V užším smyslu to bylo oslovení uvnitř Komunistické strany Československa (prý spojeno s tykáním, ale tak to znám jen z vyprávění a z televize). V širším smyslu oficiální oslovení jakéhokoli dospělého: „soudruhu (učiteli/profesore), soudružko (učitelko/profesorko)“. Děti svým učitelkám často říkaly „souško“. Po listopadu 1989 jsme se všichni hromadně přeučovali na nové oslovení a komu to šlo pomaleji, ten byl opravován: „…pane! …paní!“

SSM, Socialistický svaz mládeže – Malé děti (zhruba na začátku 1. stupně ZŠ) byly organizovány jako Jiskry, větší děti (asi od 3. třídy) jako pionýři (Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže), SSM působil na střední škole. Podstatou byla výchova dětí a mládeže v duchu kladného vztahu k socialistickému zřízení státu, přičemž hlavní vizí bylo budoucí dosažení komunismu.

„Myšlenka byla správná, bohužel…“ – Chcete-li v totalitní společnosti kritizovat nějaký společenský jev, musíte mít jistotu, že smíte. Ale i když smíte, nikdy nesmíte kritizovat hlavní směřování a cíl, nanejvýš nějaké dílčí provedení.

„sešli pouze dvakrát“ – Naše vedoucí byly asi dvě studentky z asi třeťáku. Jedna z nich k nám do třídy po listopadu 1989 (to už jsme byli ve druháku) přinesla legitimace členů SSM, které jsme tehdy uviděli poprvé. Někdo je už vyplnil, a tak jsme se dozvěděli, že od 10. února 1989 jsme byli členy SSM. Za rok 1989 tam jsou nalepené 4 známky, každá za jedno čtvrtletí a každá v hodnotě 5 Kčs (korun československých). Když otočíte stranu, kde by měla být fotografie (není), uvidíte následující text: „Stávám se členem Socialistického svazu mládeže, abych svou prací a svým životem přispěl k budování a obraně socialistické vlasti.“ Pod tím je prázdný řádek, kde by měl být podpis člena (taky není). Sice mě láká legitimaci z recese dodatečně podepsat, ale neudělám to. Abych snad někoho, kdo bude procházet moji pozůstalost, neuvedl v omyl.

„naše třída byla aktivní“ – Aktivitu bylo nutno zdůrazňovat.

politické akce – Tedy ty, které podporovaly socialistické a komunistické myšlenky. Nešlo o představení jiných politických názorů.

„seznamovací diskotéka“ – Autor těchto řádků byl tehdy po operaci nohy a celý prvák chodil s berlemi, tudíž se diskotéky nezúčastnil a o způsobu seznamování neví nic z první ruky.

„na sólovém kytarovém vystoupení“ – Bohužel si nevzpomínám, jaký kytarista to tehdy byl. Možná Libor Janeček, protože mám dojem, že se ten kytarista jmenoval stejně jako naše učitelka češtiny, soudružka profesorka Janečková. Ale možná si to pletu s jiným koncertem.

„velikány kytarové hudby jako například F. Carulli, Fernando Sor, Antonio Diabelli, Mauro Giuliani, M. Carcassi, D. Aguado, Ludwig van Beethoven“ – Uvedená jména jsem znal z dodnes často používané učebnice Jiřího Jirmala a od svého prvního učitele hry na kytaru Karla Šimra. Beethoven kytaristou nebyl, na koncertě tak pravděpodobně zazněla úprava nějaké skladby původně psané pro jiný nástroj. S kytaristy působícími ve Vídni se nicméně Beethoven znal (A. Diabelli, M. Giuliani, Čech Václav Matějka). Giuliani byl též violoncellista a na violoncello hrál během premiéry Beethovenovy 7. symfonie, kterou dirigoval přímo samotný autor. Španěl Fernando Sor byl považován za „Beethovena kytary“. – Tyto informace jsem se dozvěděl mnohem později, a to z knihy prof. Vladislava Bláhy Dějiny kytary.

„přednesl Alfréd Strejček“ – A. Strejček později účinkoval společně se skvělým kytaristou a skladatelem Štěpánem Rakem v jejich autorských literárně-hudebních pásmech (Vivat Comenius, Vivat Carolus Quartus, Hledání lásky a dalších).

„v kině jsme viděli dva filmy – Rudé zvony a Bílou nemoc“ – Na Rudé zvony si už nevzpomínám, nevybavuji si ani ten název, ale Bílá nemoc se mi velice líbila. Byl to protiválečný film podle divadelní hry Karla Čapka (čili maturitní otázka) natočený v roce 1937 (čili před[!] 2. světovou válkou). Pak jsem jej viděl ještě několikrát.

MČSP, Měsíc československo-sovětského přátelství – Nebyl to přesně měsíc, ale několik týdnů od listopadu do prosince, kdy jsme si ještě intenzivněji než jindy připomínali vůdčí roli Sovětského svazu při budování socialismu. Všude byly vyvěšené československé a sovětské vlajky a transparenty s hesly. Probíhaly různé kulturní akce, besedy apod., kde jsme se – děti i dospělí – za spolupráce herců, historiků a jiných postav věrných režimu utvrzovali v důležitosti budování hrází proti západnímu imperialismu. Po listopadu 1989 bylo úsměvné, že titíž lidé začali budovat novou demokracii, ale koneckonců jsme skoro všichni byli zrádci socialistických slibů. – Začátek MČSP připadal na 7. listopadu, tedy na výroční den Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR) z roku 1917, kdy bolševici v Rusku převzali vládu a nastolili „diktaturu proletariátu“. (Tak podle gregoriánského kalendáře, který platil v západní Evropě. Podle juliánského kalendáře používaného v Rusku to bylo 25. října.) Ten den večer se konal mezi dětmi oblíbený lampionový průvod, kdy jsme – děti i dospělí – chodili s papírovými lampiony různých tvarů a barev, v nichž svítily zapálené svíčky. MČSP končil 12. prosince, ve výroční den uzavření smlouvy o přátelství, pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Sovětským svazem (1943). – O několik málo let později už neexistovalo ani Československo, ani Sovětský svaz.

„…prvomájového průvodu…“ – Jestli si vzpomínám dobře, tak 1. máj – Svátek práce – byl nejmasovější událostí té doby. Na náměstích byly shromážděny zástupy pracujícího lidu a studentstva, z tribun zněly projevy, opět vlály vlajky, projížděly alegorické vozy, na budovách a transparentech se skvěla dobově správná hesla (“Proletáři všech zemí: Spojte se!“, „Ať žije 1. máj – Svátek pracujících“, „Činy naplníme závěry XVII. sjezdu KSČ“). Nezbytnou výbavou byla mávátka a na vyzvání řečníků se ozývalo mohutné skandování nás budovatelů socialismu. To vše tiše pozorovaly ohromné podobizny velikánů (nikoli kytarové hudby, ale) marxismu-leninismu: Karel Marx, Bedřich Engels, Vladimír Iljič Lenin, Klement Gottwald.

„kladení věnců“ – Konec 2. světové války jsme slavili 9. května a součástí bylo kladení věnců u památníku padlých rudoarmějců na hřbitově. Opět zástupy, vlajky, projevy. Bitvy, tanky, letadla, pancrfausty, samopaly, pistole, kaťuše, partyzáni, fašouni, náckové – to vše jsme znali z tehdejších filmů a taky z našich dětských her ještě na základce.

„třídní nástěnka“ – Sloužila k prezentaci nejen organizačních údajů (co, kdy, kde, kdo), ale též motivačních hesel (s kým na věčné časy apod. – samozřejmě se Sovětským svazem).

„aby se již neopakovaly tyto problémy“ – Nezbytná „konstruktivní kritika“.

O půl roku později bylo všechno jinak. Náš ročník chodil do tanečních a od listopadu většina z nás tanečníků nosila na saku připnutou trikolóru jakožto znamení souhlasu s událostmi proti totalitě, KSČ apod. Dospělí zakládali Občanské fórum a na náměstích do mikrofonu vedli do té doby nepředstavitelné protistátní řeči.

Čas od času někdo ze současných dospělých tvrdí, že si připadá jako v 80. letech a že se totalita vrací. Očima tehdy patnáctiletého kluka vám poradím, jak totalitu poznat. – Záleží na tom, jestli cítíte nutnost autocenzury. Avšak ne každá autocenzura znamená totalitu. Jak nás učí emeritní profesor tance a společenské výchovy ve filmu Světáci (1969): „Gentleman dovede vše zařídit tak, aby city jiných nebyly nikdy a za žádných okolností uráženy.“ – Totalitu poznáte snadno; buď se vyjadřujete opatrně proto, že jste ohleduplní, anebo proto, že jste pod dohledem.