Zcela šokován přístupem naší vlády a především ministerského předsedy Sobotky z přístupu k čínsko tibetskému problému jsem se rozhodl vyjádřit můj totální nesouhlas s jejich postoji. Jsem přímo zhnusen slabostí charakteru lidí, kteří nám chtějí vládnout. Za vidinu lepšího žvance prodáme svůj charakter a čest, které nám, bohužel zatím jako jediný, začal obnovovat pan prezident Havel.
V úvodu bych chtěl upozornit na to, že okupace Tibetu Čínou je nelegální agresí podle všech mezinárodních pravidel, nemluvě o morálních a etických zásadách. Ostatně na toto téma jsem psal již dříve.
Už na první pohled je patrné, že Tibeťan se i v mlze liší od Číňana, takže pokud se Čína odvolává na odvěkou přináležitost Tibetu k Číně, museli je také již v dávné minulosti okupovat. A odvolávat se na úspěšnou okupaci v minulosti podle mne nezakládá právo to kdykoli v budoucnu opakovat. (Ostatně na podobné téma rozehrává hru i Putin!) Čína a Tibet jsou etnicky odlišné a tedy Tibeťané mají právo na svůj stát na svém území. Tibeťané kdysi přijali Buddhovo učení a na rozdíl od Indů u něj i vytrvali. Buddhismus je v prvé řadě mírumilovný, velmi tolerantní způsob života, teprve až pak může být vnímán jako náboženství. Podle toho má i několik hlavních směrů, které ale mezi sebou neválčí např. jako muslimští Sunité a Šiité. Buddhismus je stále hlavním čínským náboženstvím avšak složitě přežívá pod komunistickou nadvládou, která jakýkoli duchovní život neuznává a považuje za zavádějící. O to tragičtější je vpád čínských vymytých mozků do Tibetu, který způsobil totální rozvrat tamního způsobu života a kultury (přes 6 000 zbořených klášterů, přes 1,2 miliónů mrtvých mírumilovných Tibeťanů).
Pan prezident Václav Havel velmi dobře cítil složitost tibetské otázky a věren svým čestným postojům, které hledaly pravdu, podpořil naděje tibetského lidu pozváním jejich představitele, jeho svatosti dalajlámy do Prahy. Čína sice byla nerada, ale žádný další negativní dopad to nemělo i když Klaus a jemu podobní tehdy také varovali. V životě to však chodí tak, že nic není zadarmo, že je to vždy něco za něco, takže zkusme něco obětovat nebo riskovat z vidiny dalšího růstu za záchranu naší cti a morálních postojů. Sobotka zdůvodňuje svůj postoj, tj. že se k Tibetu nebudeme vyjadřovat, protože je to vnitřní záležitost Číny tím, že by to mohlo ohrozit náš hospodářský růst. To je vrchol zbabělosti a předposranosti. Jednak ten kondicionál není jistota a z minulé zkušenosti pana prezidenta Havla víme, že se podobné obavy nepotvrdily. Jednak bychom jako Češi měli velmi ostře vnímat národní zájmy jiných právě proto, že jsme si na vlastní kůži několikrát zažili podobná bezpráví. A to nemluvím o tom, že statisticky patříme mezi nejtlustší občany Evropy i světa, takže trochu případného „strádání“ by prospělo i zdravotnímu stavu našich obyvatel.
Snad mi pan Bursík promine, když použiji jeho výraz – sralbotkovská politika. Ta způsobila II. světovou válku, když ji přijali za své Pétain a Chamberline. V současné době se Evropa a Amerika potýká s podobným přístupem vůči agresi Ruska proti Ukrajině a třešničkou na dortu je náš současný postoj k Číně a k tibetské otázce.
Proboha, pojďme si uvědomit, že dneska je svět globální a že cokoli špatného na jedné straně Zeměkoule se dotýká také nás a to daleko bezprostředněji, něž si jsme ochotni připustit. Čím více budeme napínat poměry ve prospěch naší nenažranosti, tím děsivější a nevratnější důsledky to bude mít. Že by to nakonec všechno srovnala III. světová? No zaděláváme si na ni jako lidé na všech místech – Ukrajina, Střední východ, Afrika, …
Tibet nám uchovává ten nejcennější duchovní vklad – buddhistický postoj k životu a metodu práce na vlastním duchovním růstu. Také nám nabízí obstát v morálních postojích a neprodat hloubku ducha a vlastní duši za bezcenná pozlátka dnešní vykloubené doby. Staňme se opět morální příkladem, jak tomu bylo za Masaryka a Havla!
