Šedá emzinence (1) Čtvrté ufo

Předchozí tři záhadné létající objekty – Vzrknkšoch z planety AD/115-50 – jeho podoba – účel jeho návštěvy.

Tohle bylo čtvrté ufo, které Tomáš ve svém životě spatřil.

Poprvé to bylo v bechyňských lesích za svítání. Na obloze neposkvrněné městským světelným smogem tenkrát zářilo tak jasně, že se Tomášovým oslněným očím jevilo jako velký objekt trojúhelníkovitého tvaru. Dost dlouho uvažoval o tom, že by se mohlo jednat o balón, než se smířil se skutečností, že je to jen Jitřenka.

Podruhé to bylo na předměstí Prahy. Slunce ještě nezapadlo, ale na modré obloze už byla patrná jasná hvězda. Příliš vysoko nad obzorem než aby mohlo jít o planetu na ekliptice, která byla v tuto roční a denní dobu mnohem níže. Že by se naše generace konečně dočkala pořádné novy? Taková senzace by mu přece hned přistála v elektronické poště. A navíc ten objekt téměř neznatelně stoupal, až po mnoha minutách náhle zmizel. V následujících dnech se však tento jev ve stejnou dobu opakoval. Jednalo se meteorologické balóny vypouštěné z Libuše.

Potřetí to bylo dlouho po západu slunce. Světlo se pomalu pohybovalo nepříliš vysoko nad střechami domů. Vrtulník? Tohle spíše působilo dojmem otevřeného plamene. Montgolfiéra takto pozdě za tmy? V podstatě ano, ovšem jen značně skromnějších rozměrů, pouhý „lampión štěstí“.

Ale teď počtvrté to konečně byl klasický létající talíř. Zpočátku ho sice Tomáš považoval za blízko letící nevelký dálkově řízený model, ale když se objekt skutečně přiblížil, zastavil se nad paloukem, vysunul tři teleskopické podpěry a pomalu přistál, ukázalo se, že je o něco větší než osobní automobil.

(Public domain: koláž „Tomáš a UFO“.)

Na spodní straně talíře se otevřel kruhový poklop, z něj se vysunul žebřík a po něm sestoupil mimozemšťan. Byl o hlavu nižší než dospělý člověk a na bezvlasé hlavě měl tykadélka podobná žirafím parůžkům. Vypadal jako by vypadl z nějakého kresleného vtipu o mimozemšťanech, jenom na rozdíl od obvyklých konvencí nebyl zelený ani modrý, ale šedý.

„Je tohle jeho skutečná podoba?“ uvažoval Tomáš. „Dýchá naši atmosféru bez obav o její složení a potenciálně nebezpečné mikroorganismy? Já bych na jeho místě neriskoval a poslal bych místo sebe dálkově řízený robotický avatár.“

(DeepAI: Na velké lesní mýtině stojí na trávě třínohý létající talíř.)

Mimozemšťan došel k Tomášovi a řekl: „Dovol, abych s představil: jmenuji se Vzrknkšoch a pocházím z planety AD/115-50. To je jen 216 světelných let odsud, jsme skoro sousedé.“

„Těší mne; Tomáš Řezníček. A jaký je účel tvé návštěvy? Jsi průzkumník, progresor, diplomat, obchodník, turista?“

„Student. Píšu diplomovou práci ‚Vliv pokročilé technologie na průběh demokratické revoluce‘. Teoretickou část už mám sepsanou, sem jsem přiletěl kvůli praktické části.“

„Budeš tady organizovat revoluci?“

„Ne, já budu jen nezúčastněný pozorovatel. Jako nejvhodnější organizátor jsi byl vyhodnocen ty.“

„Já že mám organizovat revoluci? Jak jsi na takový nápad přišel? Proč zrovna já?“

„To já nevím, tomu rozumí jen můj palubní počítač, který má IQ 6000. Ale odhaduji, že jedním z důvodů by mohlo být tvé jméno a příjmení; to už se tady jednou osvědčilo, i když tenkrát to příjmení téhož významu bylo ve slovenštině.“

„To mi tedy nepřipadá jako dost přesvědčivý argument. Ale vlastně na tom stejně nesejde, protože sis zvolil špatné místo nebo dobu přistání. V tomhle státě už demokratická revoluce proběhla.“

„Takže už máte úplnou demokracii?“

„No, úplnou zrovna ne, asi tak tříčtvrtinovou. Jak pravil kdysi náš první president: ‚Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.‘“

„Takže je načase dotáhnout to do konce. Ty úvodní fáze stejně obvykle nejsou moc složité, ať už je to klasické věšení na lucernu nebo jen pokojné vyslání kapel do ulic; náročnější jsou až ty finální úpravy poté, co počáteční nadšení národa vyprchá.“

„A co bys na té revoluci vlastně chtěl zkoumat?“

„Jestli by ti pomohlo, kdybychom ti na to poskytli naše technologie o něco pokročilejší, než je současná úroveň pozemské vědy a techniky.“

„Jo, vzpomínám si, že jsem o něčem takovém četl v několika sci-fi románech. Poskytli jim komunikační techologii, která obešla monopol a finanční náročnost televizního a rozhlasového vysílání.“

„Tobě to ale poskytovat nemusím, protože to už teď máte. Říkáte tomu internet. Tam si každý může snadno a levně udělat elektronické noviny a publikovat i audiopořady a videopořady. Kameru teď nosí každý v kapse.“

„Nojo, každý si sice může na internetu vytvořit svoje média, ale nikdo je nebude sledovat, když tam nebude mít kromě politiky také nějaký jiný zajímavý obsah. Tak mě napadá, nemohl bys nám poskytnout nějaké vaše televizní pořady? Něco tak exotického by snad mohlo přilákat pozornost diváků.“

„Něco bych možná v archivu našel. Například oblíbený formát ‚Když celebrity vaří‘. Ale my jsme na rozdíl od vás výhradní hmyzožravci, takže si nejsem jist, zda by si u vás získaly oblibu naše recepty jako třeba Zilánské žížaly.“

(DeepAI: Prostřený talíř a na něm porce žížal a brouků.)

„No, my jsme sice všežravci, ale tohle by asi opravdu nebylo to pravé.“

„Tak co třeba ‚Chvilky poezie‘? Ale bohužel máme tu zkušenost, že cizí poezie v překladu obvykle nevyzní tak dobře jako originál. Například poezii Vogonů se nám nikdy nepodařilo uspokojivě přeložit.“

„Měl jsem na mysli spíš něco přírodního. O životě divokých zvířat, jak pečují o mláďata a tak podobně.“

„Tak nic takového bohužel nemám. V naší historii jsme kdysi také prošli fází populační exploze a volná příroda s divokými zvířaty byla postupně zcela nahrazena nejprve zemědělsky obhospodařovanou půdou a nakonec výrobními, obchodními a obytnými areály. Nějakou dobu ještě přežívali divocí holubi a potkani, ale po zavedení důsledné recyklace odpadů nezbyla žádná ekologická nika ani pro ně.“

„Tak to je tedy smutné, ale předpokládám, že znáte mnoho jiných planet.“

„To ano, ale na většině planet nejsou podmínky pro vznik života. Krajinu na kamenných měsících a menších planetách většinou nerozlišíte od toho, co znáte z vašeho Měsíce a Merkuru. Kromě nich známe i planety, kde je život teprve ve stádiu jednobuněčných organismů, a to také není nějak moc zajímavá podívaná.“

„A to nejsou známé nějaké civilizace, kde se rozumné bytosti nepřemnožily a zachovaly aspoň na části své planety přírodní rezervace?“

„Takových je docela dost, ale nemůžeme šířit informace o jiných civilizacích, to by bylo porušení Obecného nařízení o ochraně planetárních údajů.“

(Pokračování příště.)

(A co byste Tomášovi poradili vy?)