Nálepkování a házení do jednoho pytle

je na škodu pouze tehdy, když je takové třídění nepřesné nebo zcela chybné. Jinak je naopak exaktní odborná terminologie a taxonomie základem vědeckého přístupu k jakékoli problematice.

Třídění je nejsnadnější tehdy, když se potrefené husy (a jiné druhy užitečných živočichů) samy ozvou.

Příslušnost k odpovídajícím taxonům prozrazuje také používaná slovní zásoba. Některá slova jsou tak specifická, že vhodit je do správného pytle jistě dokáže každý, např.:

sionistická entita
židobolševik

Jiná už vyšla z módy a snadno určitelná jsou dnes asi už jen pro pamětníky a historiky, např.:

oportunismus a revizionismus

Kromě toho existují užitečné páry téměř synonymních výrazů, které sice znamenají totéž, ale výběrem jednoho členu takové dvojice dá autor jasně najevo, zda je pro nebo proti, aniž by k tomu musel dodávat cokoli dalšího, např.:

bratrská pomoc – okupace
ten Brusel – ta Brusel
odsun – vyhnání
pluralitní společnost – rozdělená společnost
speciální operace – válka

Je dobré být obeznámen s historií a vyhýbat se slovním spojením, která sama o sobě v doslovném pojetí mohou vypadat neškodně, ale mají historickou konotaci, např:

konečné řešení otázky
my to zvládneme
normalizace
práce osvobozuje
semknout se

Není to však třeba příliš přehánět, protože to bychom pak nemohli použít například žádné číslo začínající jedničkou. Jednička totiž znamená písmeno A, a písmeno A prý zase většinou znamená „árijský“, kromě kombinace s osmičkou, kde znamená „Adolf“. Přijatelná je pouze se šestkou, kde znamená „anti-“. Status čísla 1312 je nejistý; první jednička tam znamená „všichni“ a druhá „jsou“, a celý výraz zařazují mezi nenávistné jen méně radikální progresivisté, zatímco anarchisté se k němu hrdě hlásí.

Endonyma a exonyma

Snahu o neutrální a nekontroverzní nomenklaturu ztěžuje skutečnost, že lidé obvykle nemají termíny pro vlastní skupinu, protože si vystačí se zájmenem „my“, případně s označeními jako například „normální lidé“ nebo „slušní lidé“.

Jako nejschůtnější řešení se může jevit přidání předpony „anti-“ k nadávce, kterou daná skupina nejčasti používá pro ostatní skupiny, například „antixenofob“. Elementárnější tvoření antonym než pomocí předpony „anti-“ je problematické, protože není zcela jasné, zda například opakem „xenofoba“ je xenofil nebo oikofob.

Tento postup ovšem selhává tam, ke se projevuje Cimrmanova filosofie externismu o tom, že věci jsou vlastně tam, kde nejsou. Lidově se tomu říká „Zloděj volá: ‚Chyťte zloděje!‘“, mezi dětmi pak veršovaně „Kdo to říká, ten to je, na toho to pasuje.“ Jako typický příklad můžeme uvést třeba Sovětské impérium, které mělo plnou hubu „boje proti imperialismu“.

Konvergentní vývoj

Zatímco biologové se snaží používat pokud možno monofyletické taxony, situace v nomenklatuře názorových skupin je mnohem složitější. Například povondra jižní a povondra východní mají zcela různý původ, ale projevují se téměř totožně a liší se pouze v tom, o kterém druhu mloků se domnívají, že se k nám nemohou dostat.

Citování a ironie

Pokud použijeme výraz používaný skupinou občanů odlišného mínění, je třeba vždy důsledně použít uvozovky. V politice nelze použít ironii, protože není možno si vymyslet tak velkou hovadinu, aby se nenašel někdo, kdo něco takového hlásá zcela vážně.

Závěrečné poznámky:

(Ilustraci jsem vytvořil pomocí umělé inteligence DeepAI.)

(A jako vždy na závěr: Cēterum autem cēnseō, že pětiprocentní klausule i čtrnáctiobvodová zemanule musí být zrušena.)