„Kyselÿ mlÿko“ aneb Jenom dvě i/y - není to málo?

Nepřijde vám divné, že v nářečních slovech „kyselý mlíko“ píšeme různá ý/í, přestože tam obě jsou reflexem téhož spisovného é?

Proto by bylo systémově logické přidat k i y ještě ÿ. Stejně jako máme nad ů kroužek, který se vyvinul z o, tak bychom symetricky měli nad novým ÿ umlaut, který se historicky vyvinul z e (a teprve později graficky splynul s původně řeckým znaménkem diereze).

A nebuďme troškaři, přidejme ještě čtvrté, a to ı bez tečky, které by se psalo po d t n v cizích slovech, kde ve výslovnosti nedochází k měkčení.

Další nelogičnost obvyklého psaní nářečních tvarů je psaní dvojhlásky vzniké ze spisovného ý jako ej, zatímco podle psaní dvojhlásky ou (ze starého ú) by bylo symetrické psát ey. Druhou možností by bylo psaní dvojhlásek ej ow. Výhodou tohoto duhého způsobu by bylo rozlišení výslovnosti sloves powkázat a poukázat. První možnost zase pěkně etymologicky rozlišuje dvouhlásku ey od ej vzniklého z tautosylabického aj (např. vej·ce, bez va·jec). V takovém případě by ale bylo dobré vyznačovat apostrofem hiát na hranici předpony a kmene (poukázat a po’ukázat). (Takové rozlišování by ovšem trochu graficky pokazilo onu medicínskou anekdotu o tom, že lékaři se dělí na urology a ty ostatní, neurology. Ostatně čeština dvojhlásku eu nemá, říkáme a píšeme Evropa a nikoli Europa, takže bychom měli říkat a psát nevrologie; a nevrologové by se pak nemuseli rozčilovat, že si je pacenti pletou s ne’urology. A nebo to rovnou přeložit jako „nervosloví“.)

Nakonec nám zbývají ještě hanácké monoftongizované nové dlouhé samohlásky, které by bylo lépe psát s jiným diakritickým znaménkem než staré é ó. V úvahu připadá makron (ē ō) nebo grave (è è), zatímco cirkumflex použít nelze, protože už je použit v jiném významu jakožto slovenský vokáň. Nevýhodou makronu je, že se nevyskytuje na obvyklé české klávesnici, zatímco grave je AltGr7. (Tečka nad písmenem je AltGr8 a dá se použít i na výrobu toho beztečkového ı z normálního i.)

Vzorová věta, na které se obvykle demonstrují rozdíly mezi nářečími, by se tedy psala:

Daj múku ze mlýna na vozík.
Dej mouku ze mlýna na vozík.
Dej mouku ze mleyna na vozeik.
Dè mòku ze mlèna na vozèk.

Písemné rozlišování starých a nových dlouhých samohlásek by mimo jiné usnadnilo strojové zpracování, například korektor překlepů.

Závěrečné poznámky:

(A jako vždy na závěr: Cēterum autem cēnseō, že pětiprocentní klausule i čtrnáctiobvodová zemanule musí být zrušena.)