Nejsme jako oni aneb proč jsou tu rozlezlí komanči

Malá úvaha na téma  17. listopad 1989 a 17. listopad 2009. V úterý 17/11 oslavíme 20.výročí pádu komunismu, protikomunistického převratu, který dostal eufemistický název "Sametová revoluce". Snad pro Havlovo heslo - "nejsme jako oni". A tak jsme nebyli. Oni mezitím zprivatizovali kdeco, obsadili všechny zásadní posty všude na co si vzpomenete. A vedoucí úlohu KSČ a Národní frontu chtěli nahradit jiným jednotným hnutím, jenom pod vedením nezprofanovaných tváří.

To jsme dopadliarchiv

Myslím že zásadně chybné heslo. Měli jsme být. Skoro 20 let po převratu se tu rozkřikují a kdyby mohli, tak s námi , co  představujeme opačnou stranu by ozdobili větve stromů .

Naštěstí se objevil Václav Klaus a zabránil tomu, aby u nás vznikla elitokracie, a prosazoval změnu OF na standardní politickou stranu, aby stát mohl být normální pluralitní parlamentní demokracií.  Pohrobci OF později OH však dodnes obsazují vrcholové politické funkce skryti za aureolou disidentů ( mnozí z nich však jsou uvedeni v seznamech spolupracovníků STB).

To, že nešlo o spontánní výbuch ulice už je dnes každému asi jasné. Podíl různých složek vnitra a zahraničních tajných služeb ve spolupráci s některými disidenty, na klidném předání moci je dnes (i když potichoučku přiznávaný), více než zřejmý. Jásající ulice k tomu jenom tvořila kulisu, byť více než potřebnou.

Přeskočme složitých 20 let i činnost různých jednotlivců počínaje prezidenty až po všechny možné předsedy stran. Skočme rovnou do dneška. Dneška, kdy sebejistá KSČM, jasný nástupce zprofanované KSČ hraje významnou roli v parlamentu i mimo něj a chová se, jako by naše dějiny začínaly rokem 1990. Vemte si jenom její sebejistotu při instalování komunistických symbolů na pomník v Brně. Pěkně potichu zmanipulovali soutěž a šup, srp a kladivo máme jako vyšité. A jak si to odhalování užívali. Park plný gerontů, mladých blouznivců ze zakázaného KSM, pár komančských bafuňářů a několika podivných individuí, které vždy potkáte na těchto akcích, ať už je to první máj, nebo nějaká rudá manifestace. A zkuste s nimi diskutovat. Hned mají hole v rukou podle hesla "Máme hole v ruce". Taková parafráze listopadového "máme holé ruce".

Jeden z těchto do běla rozzuřených starců se na mne  obořil, co o tom vím. Jaksi mu ušlo, že je mně přes 60 a že teda asi něco vědět budu. Na můj argument, že tátu v r.51 na dva roky zavřeli pravil, že to asi zasloužil . Řeknu Vám, že v té chvíli jsem zvažoval, zda mu nemám dát facku přes celou hubu. Nedal jsem. Vzpomněl jsem si na Havlovo nešťastné "Nejsme jako oni", heslo z listopadu 89.

 A mezitím rudí i narudlí kapitáni našeho průmyslu a další šíbři v policii, soudech, školství se nám tiše posmívají.  O případu, kdy se estébáci rvali dokonce do ústavu pro zkoumání jejich zločinů nemluvě.
A že včera vláda jmenovala estébáka generálem jakbysmet.

Komunisté jsou přesvědčeni, že už ve druhé polovině minulého století bylo na dosah "naplnění myšlenek sociálně spravedlivé společnosti". Vlivem mnoha historických okolností se prý první pokus o socialismus nepodařilo postavit na trvalé základy. Tvrdí ale, že přes všechny nedostatky měl minulý systém proti současnému základní přednost - ctil sociální práva lidí, bez nichž jsou ostatní lidská práva pouhou iluzí. "Naše cesta k socialismu je cestou demokratickou, cestou svobodné volby většiny. Jsme přesvědčeni, že na této cestě najdeme spojence, přemýšlivé občany, mladé lidi, kterým není budoucnost naší země lhostejná," prví dnešní komunisté v jakési své deklaraci.

Takže na závěr se vracím k onomu heslu "nejsme jako oni". Prdlajs. Oni nejsou jako my. Čtěte pořádně. Jestli Vám nenaskočila husí kůže, tak buď patříte k nim, nebo vraťte školné.

A tak si vzpomínám na tátův bonmot. Synu, neboj. Jednoho krásného dne půjdou komunisti do prdele. Tak si říkám, jakpak bude v sobotu, 20 let poté.

Jenom se bojím, že národ v tu dobu bude prožívat krizi v nákupních centrech a rudochy do onoho místa  nebude mít kdo doprovodit.

A taky se  bojím, že Jyrka Paroubek by to nedovolil.

Dovoluji si upozornit na včerejší blog, který zjevně neměl správný titulek. Ale je to podobenství o opičákovi v kleci, o nás a eurohujerech.
http://paulczynski.blog.idnes.cz/c/105972/Heiko-polapen-aneb-neskoncime-v-kleci.html#t2

A pravidelný přídavek :

Fórek dne - pár erotických překvapení:
http://www.paulczynski.cz/par-erotickych3.html

Foto dne - něco ze světa:
http://www.paulczynski.cz/30139.html

A Když se řekne - tohle by Kocáb neřekl:
http://www.paulczynski.cz/kdyz-se-rekne-kdyz-muz-se-zenou-snida.html

A jako bonus - kam se sociální demokracií:
http://www.paulczynski.cz/kam-se-socialni-demokracii.html