EU: mazej do jeslí parchante

Dokud nám eurobyrokraté normují ohyb banánu, průměr okurek a podobné volovinky je to k vzteku nebo k pláči, ale ukazuje to k čemu je ta EU se svými tunami úřednictva dobrá. Nyní se ovšem jakýsi euromozek rozhodl šoupnout dětičky do jeslí a školek, kde se o ně nějaké "soužky" jak jsme jim říkávali postarají lépe, než vlastní matka. Nepřipadá vám to jako návrat někam před rok 1989?

Eurojesleneznámý

Evropský parlament  kritizuje Českou republiku, prý proto, že přináší návrhy, které ohrožují rovnoprávné postavení mužů a žen.

Motivace je asi trošku jiná, ale nevidím moc rozdílu mezi důvody ideologickými a genderovými. Výsledkem je dítě sice v kolektivu, ale od matky. A je více než jasné, že výchovu u matky v rodině žádné společné zařízení nenahradí. Jedna z mých vnuček byla čerstvě vržena do takového školkového režimu a to ve čtyřech letech. Vidím na vlastní oči, jak to s tím malým rozoumkem cloumá.

Doufám, že náš pan ministr Nečas své kolegy, s nimiž bude na dané téma zanedlouho kroutit rozumem, diplomaticky pošle tam, kam s takovým nápadem patří.  Taky myslím, že ony matky, které nedávno horlily pro možnost kojit na veřejnosti napřou svoji energii tímto směrem. I když myslím, že možná právě tato moderní skupina bude první, která své potomky odloží do veřejné pečovny.

Vtipně a výstižněkomentovali tuto novou eurozrůdnost na serveru Moderní Brno:
Zvláště hanebný je v této souvislosti návrh považovat děti za "plnohodnotnou alternativu profesního života".
Ano, ano, europoslanci mají rozhodně pravdu, protože výchova dětí se něčemu tak vznešenému a velkolepému jako je kariéra a zaměstnání rozhodně nevyrovná, zvláště z hlediska státních a společenských zájmů.
Bylo by proto nejlepší zavést znovu týdenní jesle a matky nebo otce, kteří se chtějí na plný úvazek věnovat dětem, stíhat pro příživu. 

A abych nekončil tak vážně, dám na konec jeden, který se týká na začátku zmiňované normy na průměr okurek. Ženský v zelenině kupují okurky. jedna chce tenkou dlouhou, druhá krátkou tlustou. Třetí povídá: mně je to jedno, já to mám na jídlo.