Žijeme ještě v právním státě?

Ústavní soud nedávno svým nálezem o zamítnutí valorizace penzí potvrdil totální rezignaci na princip právního státu. Tento soud vzkázal vládě, dělejte si, co chcete. Obrovský precedens pro budoucnost. Velmi nebezpečný precedens.

Když pominu fatální a veřejné okradení jedné skupiny obyvatel prostřednictvím Ústavního soudu, který by měl být morálním majákem ve společnosti bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci, tak se velice vážně obávám toho, kam se až česká společnost posune do budoucna.

Jmenování nových ústavních soudců prezidentem Pavlem přináší své první ovoce – tedy jak ohnout Ústavu dle potřeb současné vlády národní katastrofy. Ústavní soud má ale působit jako protiváha tomu, kde se porušuje zákon. Padni komu padni. V tomto případě se ale tak nedělo a je to důkaz o tom, že tento soud je zpolitizovaný a koná na politickou objednávku.

Tohle je země, kde rozhoduje Ústava ČR, kde rozhoduje zákon. Nikdo ho nemůže a nesmí porušit. A tady došlo k porušení zákona samotným soudem. Navíc poslanci rozhodovali v legislativní nouzi, kterou tento soud prohlásil za protizákonné opatření prohlasované v parlamentu, a podívejme se, nic se neděje. Zřejmě pouze „malé pochybení“, nám to (Ústavnímu soudu) zase až tak nevadí. Ústavnímu soudu nevadí tento do nebe volající argument, že vláda zneužila institutu legislativní nouze.

To je ale nemožné, vyhlásit si kdykoliv, když chci něco v parlamentu na sílu protlačit, si napřed odhlasovat legislativní nouzi, protože vím a počítám s tím, že to tento zpolitizovaný Ústavní soud s jistotou pokryje.

Můj názor je takový, že v momentě, kdy opustíte principy právního státu, tak je to největší nebezpečí pro demokracii v naší zemi. Kdy se zákon začne ohýbat podle toho, jaká je společenská či politická poptávka.

Není většího nebezpečí pro budoucí život v této zemi.