Radar, knihovna, olympiáda a co já na to

Nemám dvakrát radost z radaru v Brdech. Nejsem nadšen z návrhu na novou národní knihovnu. A už vůbec se mi nelíbí plán na olympiádu v Praze. Přes to všechno říkám: Chcete-li, postavte radar i knihovnu a pak klidně uspořádejte olympiádu.

Ptáte se proč?

Když se objevily první zmínky o výše zmíněných projektech, vždy byly doprovázeny ujištěním, že všemu bude předcházet široká debata, v případě olympiády a radaru dokonce snad referendum. Myšlenka referenda padla hned po té, co první průzkumy ukázaly, že lid není tak nadšen, jako jeho osvícené panovnictvo. A debata? Ohledně radaru byla moc kouzelná. Za příklad bych použil pořad Před polednem na ČT 24 někdy o prázdninách. Proti sobě stáli „silní“ soupeři: Věra Chytilová (PROTI) a Tomáš Topfer (PRO). Pokud se chcete zasmát, doporučuji vyhledat na webu ČT. Jen bych poznamenal, že umělci by do politiky měli lézt jen v nejnutnějších případech. Paní režisérka se vší úctou tímto případem rozhodně není, u pana Topfera by se o tom nejspíš také dalo s úspěchem pochybovat. Ale to je jen můj osobní názor, nikomu ho nevnucuji. Podstatnější je, že i jinak se debata o tomto problému vedla dosti demagogicky a bezvýsledně. Jak již jsem řekl, nejsem zrovna příznivcem radaru jakožto součásti dalšího a dalšího zbrojení, dokážu i pochopit obavy obyvatel okolních obcí i když je né zcela sdílím. Jsem totiž na druhou stranu schopen uvěřit tomu, že radar nepoškodí zdraví, funguje jinde bez následků, jeho paprsek míří nad obývaný prostor, atd (možná jsem naivní a skočil jsem jim na to, pak se mýlím, omlouvám se). A co se týče strachu z toho, že se okolí radaru stane cílem? Chápu. Ale věřte, dá se s tím žít. Já bydlím v pražských Dejvicích. Generální štáb, Ministerstvo obrany či rezidenci velvyslance USA mám blíž, než kterýkoli civilní obyvatel potenciální radar. Je zde ale stále mnoho nezodpovězených či nejasně zodpovězených otázek. Pod koho bude radar spadat? Proti komu bude zaměřen? Jaké zákony tam budou platit?

Tyto otázky kladli hlavně starostové okolních obcí. Ti ale rychle pochopili, že s nimi v podstatě nikdo debatovat nechce. A tak přijali miliardový vládní úplatek (jinak se to nazvat nedá) a místo otázek ohledně radaru se spíš ptají, jestli za získané peníze postaví čistírnu nebo chodník, což jim nikdo nemůže vyčítat.

Ukazuje to ale na to, že veškerá debata byla jen divadýlko, které mělo pevný scénář s předem jasným koncem. Dosti podobné je to i s olympiádou. Jediný rozdíl je v tom, že ta je teprve v prvním dějství. Původní výkřiky o všenárodní debatě rychle utichly, když se ozvali první nespokojenci. Pan primátor mluví o velké všeobecné podpoře tohoto projektu v momentu, když mu starostové na podatelně odevzdávají protestní nótu. Nadšeně oznamuje novinářům, že celá legrace bude stát jen něco málo přes sto miliard a vydělá o deset miliard více, ale zapomíná při tom, že valná většina posledních olympiád se výrazně prodražila a byla spíše ztrátová. Opět jsme tu potřeba akorát jako publikum.

No a pak knihovna. Hlavní trhák letošní sezóny. Hra plná zvratů a překvapení. Nejdřív Kaplického chobotnice na Letné. Pak Kaplického chobotnice na Letné v žádném případě. Pak Kaplického chobotnice někde jinde nebo něco jiného na Letné. Do toho v druhém plánu hrozící mezinárodní ostuda, rychlý přerod zastupitelů v odborníky na architektury, potřeba všech od kopáčů po prezidenta se k věci vyjádřit a ve velkém závěru dějství souboj egocentrického architekta s egocentrickým primátorem na televizní obrazovce. Jediná „výhoda“ tohoto kusu je, že bylo od začátku jasné, že v tomto případě se nás nikdo na názor ptát nebude. Kdyby se někdo náhodou zeptal mě, řekl bych mu, že jsem spíš proti. To z toho důvodu, že se mi prostě nelíbí. Na výstavě všech návrhů se mi minimálně deset projektů líbilo víc. Ale jak už jsem řekl, je to můj názor a na ten se nikdo neptá.

Ve všech předchozích případech jsme ze všech stran zahlcováni informacemi, vyjádřeními a rozhodnutími, které však nemůžeme nijak ovlivnit. A tak prosím všechny zodpovědné:

Chcete-li, postavte radar. Chcete-li, postavte knihovnu. Chcete-li, uspořádejte olympiádu. Ale nechcete-li slyšet můj názor, tak mne s tím, prosím, neotravujte. Proč se snažíte přesvědčovat veřejnost o něčem, o čem už jste rozhodli, nebo už víte, jak rozhodnete? Umožněte mi, prosím, přečíst si v novinách či na internetu zase o něčem jiném.  Stačí mi, když mi dáte vědět těsně před olympiádou, abych včas zmizel ze země, po dostavbě knihovny mi řeknete, kam mám chodit místo Klementina, a až bude radar… tak možná radši dělejte, jakoby nic. Předem vám velmi děkuji.