Barma, Čína, peníze a morálka

Co je cennější? Život nebo peníze? Díky současnému problému v Barmě je vidět, že opět asi peníze.

Nechci rozebírat samotnou situaci v Barmě. Jestliže státní ozbrojená moc vraždí neozbrojené duchovní, civilisty a dnes již také zahraniční novináře, jde o do nebe volající zločin. Těžko hledat jediný argument, který by chování vládnoucí vojenské junty byť jen nepatrně ospravedlňoval. V takovou chvíli člověk očekává jednotný odpor celého světového společenství. A tady přichází kámen úrazu. Rada bezpečnosti jednala o rázné rezoluci, která by situaci odsoudila. Své právo veta však využila Čína. Není divu. Která jiná země má větší zkušenosti s potlačováním budhistických mnichů? Která země nejvíc podporuje barmský vojenský režim? Čínská podpora současnému postupu v Barmě prostě nepřekvapí. Jeden totalitní režim kryje druhý. S oběma by se tedy mělo zacházet stejně. Jenže.

Jenže Čína je velkým odbytištěm. Je to země s obrovským potenciálem pro investice a to se počítá. To se pak přehlédne nějaké to utlačování, nebo podpora vraždění. Vždyť jde jenom o pár mnichů, co to je ve srovnání s možnými miliardovými obchody. A tak zatímco se většina světa shoduje, že v Barmě je problém a měl by se rychle řešit, Čínu se odváží kritizovat málokdo.

Jak dopadne situace v Barmě se dnes odváží odhadnout málokdo. Možná tam někdo najde ropu nebo teroristy nebo obojí a mezinárodní vojenská intervence bude otázkou dní. Kdo ví. Ale jak to bude vypadat v Číně je téměř jasné. Velké společnosti s podporou svých vlád budou investovat, sportovci z celého světa budou v Pekingu na olympiádě sportovat a všichni se budou tvářit, jako že je vše v pořádku.

České ministerstvo zahraničí vyslalo do Barmy důraznou nótu kritizující současný stav. Dovedu si živě představit, jak to vládnoucí generály postraší, na druhou stranu moc jiných možností v těchto dnech asi česká vláda nemá. Když se ale někdo ozve proti Číně (například  (ex)prezident Havel), vládní kruhy (ať modré, či oranžové) se od toho hned distancují jako od soukromé iniciativy. Vždyť i my máme v Číně obchodní zájmy a i naši sportovci chtějí na olympiádu do Pekingu, která mně osobně svým politickým podtextem dost připomíná tu z roku 1936.

Kdybych byl věřící, modlil bych se, aby to v Barmě dobře dopadlo. Takhle mohu jen doufat. A třeba i touto cestou apelovat na zodpovědné činitele, aby se ze všech sil pokusili lidem v Barmě pomoci. A také apelovat na všechny, aby se zamysleli na tím, jestli jsou peníze vydělávané v Číně důležitější, než zmařený byť jen jediný život. A jestli olympiáda, která v podstatě legitimizuje totalitní režim, není výsměchem všem olympijským ideálům.