- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vždy, když napíšu nebo řeknu, že každý se má jak si zaslouží, tak se vždycky najde někdo s nějakým svým ale. Drtivá většina lidí není schopna přiznat si, že utváří svůj vlastní osud.
Znám lidi bohaté, naduté, lakomé, co se chovají sprostě ke svým zaměstnancům. Jak je možné, že jsou stále šťastní a bohatí a nadutí a lakomí. Akce a reakce zjevně nefunguje.
Ale funguje. Jen to nevidíte. Nevidíte, že se chovají ke svým zaměstnancům, tak jak si zaměstnanci zaslouží.
To je jen váš pohled, že jsou šťastni a bohatí a nadutí a lakomí. Mnozí jsou nešťastni a hledají své štěstí v penězích, nadutosti a lakotě. A nenacházejí.
Jak pravdivé, ale taky jak těžké a mnohdy i hodně bolestivé dojít k p o c h o p e n í......
Ani nevíte, jaké mám pro vás pochopení až si sednete nahou sedinkou na rozpálená kamna. Je to o p r a v d u pravdivé.
nemyslím si , že by to bylo šokující, co zrovna on řekl... od něj se tohle čekat dá... od něj ano...není ten jeho věhlas jen tak... ale i tak , moc za blog děkuji, je v tomto ,, prostředí ,, nutný.
..... on má v podstatě pravdu,- v přeneseném slova smyslu může být i výchova v rodině (vštípení zásad, hodnot, morálky atd.) pokládána za určité "náboženství",- snad proto bych to za šokující nepokládal !
pro moc hezký příklad toho, jak se k něčemu obecně správnému dopracovat cestou která je mi cizí. Hezký článek
Ve svém věku vím, že tyhle řečičky jsou o ničem.
"Jestliže se chovám dobře, dostanu zpět dobro."
Ale tak to přeci není. Měli bychom se snažit chovat se dobře, protože je to prostě mravné. Avšak tvrdit, že v takovém případě dostanu zpět dobro, je krasořečnická fráze typi "dalajláma", "Václav Havel" nebo "Petr Uhl".
Svět je plný nespravedlností. Mohu se chovat excelentně, ale co mi to bude platné, když budu čekat na tramvaj zrovna ve chvíli, kdy se Olga Henparová rozhodne vjet nákladním automobilem úmyslně do lidí, kteří tam čekají?
A už to, že se mám chovat dobře proto, abych dostal zpět dobro, mi zní trochu falešně. Dobře bychom se měli chovat proto, že by to měla být naše přirozenost. Dluh tisíci korun bych měl Frantovi vrátit i v případě, že vím, že Libor mi stejný obnos, který dluží pro změnu on mně, nevrátí, protože je to lump a drze mi do očí zapře, že jsem mu nějaké peníze půjčil. Nečekám vrácenípeněz od Libora, ale přesto vrátím dluh Frantovi. Co jemu je do toho, že nějaký Libor, jejž ten Franta vůbec nezná a nikdy ho neviděl, mně stejnou částku nevrátil?
Takže tahle slova dalajlámy asi tady vzbudí hodně sympatií, ale já je považuji za mlácení prázdné slámy a za plané krasořečnění. Právě naopak: Když člověk nemá iluze o tom, že život oplácí dobro dobrem, a přesto se chová mravně, tak je to obdivuhodnější, než když se chová mravně někdo, kdo si tu naivitu o dobru a dobru myslí. Ten první totiž svou mravnost provozuje z podstaty své duše a nikoli v nějakém očekávání.
O mravnosti se krasořeční stále, ale když nám ji nevštěpí rodiče nebo když ji v sobě nemáme už od své přirozenosti, tak nějací profesionální řečníci nám ji nepředají.