V článku “Co nám brání ve štěstí” jsem zdůrazňoval, že negativní emoce není dobré popírat, protože za každým úsměvem stojí spousta pláče.
Negativní emoce jsou normální, jsou součástí zdravé psychiky. Určitě není dobré je „zajídat“ pilulkami. Existují z nějakého důvodu, hlídají nás, upozorňují nás na něco, co nechceme, co není v pořádku. Nutí nás ke změně.
Pojďme se podívat na to, jak nás nepříjemné emoce obohacují, uzdravují, jak nám pomáhají, a proč jsou pro život důležité.
Vztek
Vztek má mnoho podob. Varuje, když vás někdo zneužívá nebo vám odpírá to, co je vaše. Upozorňuje, že vás ostatní neberou vážně. Ukazuje, že vás ostatní lidé podceňují, a nabízí vám nevyžádanou pomoc.
Když vztek překročí určitou míru, tak už jde o zuřivost. To je situace, kdy vás emoce „semelou“ oborskou energií, kterou nedokážete zastavit, a vy prostě vybuchnete jako běsnící sopka.
Někdy mylně o někom můžete slyšet, že „ten člověk se neumí kontrolovat”. Jenže tak to není. Každá emoce je nekontrolovatelná, je-li hodně silná a překročí-li určitou hranici.
Jak může být vztek užitečný?
Nepředstírejte, že jste v klidu. Klidně plačte, křičte, roztrhejte kus papíru. Nejdříve si ulevte a pak začněte situaci řešit. Dobře uchopený vztek dodá kuráž, odvahu k činům, pomůže vám překonat přemíru ohleduplnosti a zvyk nenápadně přešlapovat v koutě. Toho využijte.
Závist
Pocit, že “on je na tom líp než já, on je lepší než já” je kombinace studu, vzteku a odporu. Závist hodnotíme jako negativní, ale ona má také své kladné stránky.
Závist vás může donutit k činům, abyste získali to, co závidíte. Přiměje vás, abyste na sobě pracovali. Lidi přirozeně potřebují mít pocit, že jsou někdo, že jsou významní, že jsou lepší než ti kolem. A to je silný motor.
Problém přichází, když někdo získá něco, na co nemá nárok, co si nezaslouží. Pak prožíváme vztek, cítíme nespravedlnost a méněcennost. Ale i tyto pocity nám pomohou překonat toho, kdo nabyl věci neprávem.
Stud a provinění
Dělat chyby je přirozené a je dobře, že je děláme. Jen nad nimi většinou neumíme přivřít oči. Neděláme to my sami, ale nedělají ti, kdo si chyby všimnou.
Tím, že žijeme ve společnosti, akceptujeme společné a morální normy. Když je porušíme, někdo nás na to upozorní a nechá nás vykoupat se v pocitech studu a provinění. Přiměje nás se nad sebou zamyslet.
To je základní princip, jak se lidi učí ze svých chyb. Stud nás nutí přiznat si chybu a napravit ji. A fakt, že to zvládneme, z nás dělá lepšího člověka.
Lítost
Lítost souvisí s rozporem mezi vaší představou, fantazií a realitou, která se stala.
Prožíváme určitou tupou bolest, když cítíme lítost nad tím, co jsme (ne)udělali. Je to zklamání ze sebe sama. Naše omyly si uvědomujeme tím víc, čím víc nás následky zabolely.
Lítost, stejně jako stud, nás vede k poučení se z chyb. Příště si dáme větší pozor na to, co uděláme nebo neuděláme. Lítost nás také vede k soucítění, ohleduplnosti a obnovování vztahů.
Smutek a žal
Smutek je součástí života. V době zármutku to sice tak nevnímáme, ale smutek je pro nás obohacující emoce. Díky smutku vznikají nadace, dobročinné akce. Právě tak smutek jedněch pomáhá druhým. Smutek vyvolává potřebu změny. Nikdo nechce být smutný napořád a utápět se v obrazu zvrhlého a špatného světa.
Když jste smutní, lépe se soustředíte, jste racionálnější a snáze nacházíte řešení. To vše přichází po prvotním pocitu ochromení. Smutek je třeba si nejdříve odžít, zpracovat a následně využít sílu, kterou jste z něj získali. Jen tak se s ním dá vypořádat.
