Paradox – pracujeme kratší dobu, ale jsme více ve stresu

Lidé se dnes cítí neustále zaneprázdnění a přetížení. “Teď jsem ve stresu.” se stává obvyklou odpovědí na otázku: “Jak se máš?”.

Lidi chtějí být úspěšní, šťastní, vzdělaní a mít zajímavé koníčky. Chtějí toho hodně a výhledově ještě více. Mívají extrémně zrychlený život a často si připadají jako bárka na rozbouřeném moři. Ten, kdo se nenaučí stresu čelit a proplouvat mezi rozbouřenými vlnami půjde ke dnu.

Zběsilá rychlost života

Studie poukazují na skutečnost, že počet pracovních dní, kdy zaměstnanci propadají stresu, se za posledních pět let zvýšil o 25%. Dvě třetiny zaměstnanců sužuje pocit, že svoji práci nestíhají a 94% si stěžuje na zahlcenost informacemi a ztrátu schopnosti se koncentrovat.

Čím to je? Lidé žijí ve zběsilé rychlosti. Nemají prostor se zastavit, rozhlédnout se a hledat jinou cestu.

Paradoxně pracujeme kratší dobu

Paradoxní je, že většina lidí nepracuje déle než předchozí generace. Naopak. Díky tomu, že máme pračky, myčky a využíváme pomocné služby, máme více volného času – až 30 hodin volného času týdně. A to není málo. Problém je v tom, že lidé chtějí volný čas maximálně využít a zaplňují si ho všelijakými aktivitami. A výsledek? Kromě práce nestíhají už ani své volno.

Stres = symbol důležitosti

Do 19. století byla zahálka privilegiem bohatých. V 50. letech ekonomové předpovídali, že v dnešní době budeme pracovat 4 dny v týdnu a do důchodu půjdeme ve čtyřiceti. Co se ale stalo?

Od 80. let reklama začala lidem podsouvat představu, co vše nutně potřebují. A tak se zrodil konzumní cyklus: práce – utrácení – práce – utrácení. Od té doby je zaneprázdněnost a hektický život vnímán jako symbol důležitosti, odznak cti. Stres začal znamenat moc a důležitost.

K tomu všemu se ještě přidala technologická revoluce. Wifi, notebooky a další technologie slibovaly svobodu a volnost. Nepředpokládalo se, že přinesou nové stresové situace, jako očekávání být neustále v online a připravený reagovat.

Není důležité, co se děje, ale jak na to reagujete

Vnější tlaky nás drtí. O tom není třeba diskutovat. Ale vždy máme možnost volby. Jak se tomu postavit? Do stresu nás nedostane nepříjemná zpráva, svízelná situace a ani přeplněný diář. Jsme to my sami. Vše si vyváříme ve své vlastní hlavě. Není důležité, co se vám děje, ale jak na to reagujete.

Máte na výběr. Buď stresu podlehnete, nebo se mu postavíte. Takže i v případě, kdy se ve stresu topíte, existuje vždy spousta možností, jak se nadechnout a začít znovu plavat.

Stresové situace nejlépe eliminujete, když necháte odpočinout mozek. Místo toho, abyste obědvali v kanceláři, si zajděte na oběd. Mozek se přepne do jiného modu. Stres omezíte, když se naučíte odcházet z práce včas, přestanete řešit, co vše jste nestihli, a zaměříte se na to, co budete dělat. Může to být večeře s partnerem, setkání s přáteli, oblíbený film.

Vyšší sebevědomí = lepší odolnost vůči stresu

Stresu lépe odolávají lidé s vyšší sebedůvěrou. Mají 3 vlastnosti, které jim pomáhají:

1. Schopnost si nezávisle a samostatně vyhodnotit situaci
2. Pozitivní myšlení.
3. Klidné a věcné uvažování.

Tento přístup jim dává vnitřní svobodu a schopnost se vypořádat se stresem.

Stresu neutečete. Přijměte ho jako běžnou součást života. Nesmí být však převládající a ubíjející

Bylo by naivní si myslet, že se zbavíme stresu nebo vytěsníme všechny stresové faktory. Naopak – důležité je si přiznat, že jejich intenzita roste. To, co začalo v 90 letech, nabírá neustále na obrátkách a intenzitě. Před stresem neutečeme, a proto je lepší ho vnímat jako běžnou součást života – ne však převládající a ubíjející. A to, jak moc si stres pustíme k tělu, je jen a jen na nás.