Okamžiky štěstí si ukládejte do srdce. Křivdy nechte odvanout

Jedna arabská legenda vypráví příběh dvou nejlepších přátel, kteří cestovali pouští. Dva kamarádi se vydali přes poušť. Během cesty se ale pohádali a jeden dal facku tomu druhému. 

Dotyčný se urazil, a aniž by cokoli řekl, sehnul se a napsal prstem do písku: „Dnes mě můj nejlepší přítel uhodil do tváře.“

Putovali dál. Došli ke krásné oáze s jezírkem a rozhodli se, že se vykoupou. Ten uražený se však začal topit, ale druhý přítel ho vytáhl z vody a zachránil mu život.

Když se probral, vytesal do kamene: „Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život“.

Jeho přítel byl udivený a zvědavě se ho zeptal: „Když jsem ti dal facku, napsal jsi to jen do písku, ale tentokrát jsi to vytesal do kamene. Proč?“

Odpověděl: “ Když mi někdo ublíží, píši to jen do písku, aby vítr tyto řádky odnesl pryč do zapomnění a odpuštění. Ale když se stane něco důležitého a někdo mi pomůže, vytesám to do kamene, aby to tam zůstalo na věky. Takové okamžiky si musíme vrýt do paměti a do srdce.

Naučte se i vy svůj žal a křivdy psát jen do písku a své štěstí vyrýt do kamene!