Pohybovat se ve vztazích je stejné, jako pohybovat se po městě. Když je dobře znáte, snadno se v nich vyznáte. Pokud někde odbočíte, můžete objevovat nové.
Mozek má stereotypy rád
Náš mozek má rád stereotypy, protože mu dávají pocit bezpečí a zjednodušují mu život. Neustále využíváme zažitá řešení, ať jde o hledání práce, navazování nových vztahů nebo řešení problémů. Řídíme se tím, co už dříve zabralo, nebo dáme na hlas okolí. Většinou jde ale o nevědomý proces.
Jakmile se něco jednou naučíme, vývoj se v tomto ohledu v podstatě zastaví. Už se nepotřebujeme zdokonalovat. Chováme se stále stejně, ač to možná není tolik efektivní.
Stejně tak se pohybujeme po mentálních cestách. Jeden experiment ukázal, že člověk žijící 20 let v jednom městě, zná přibližně pouhých 10 % celé jeho rozlohy, protože stále chodí stejnými cestami. A podobně to máme se vším. Například i ve vztazích si neustále vybíráme stejné typy, což je znamením toho, že stále chodíme stejnými pěšinami. Mnohé z nich si s sebou neseme již od dětství.
Máme tendenci hodnotit podle zažitých představ, to nás blokuje
Častým stereotypem v oblasti vztahů je to, že si myslíme, že druhého známe dokonale, že už nás nemá čím překvapit. To bývá mnohdy problémem u lidí, kteří spolu žijí třeba dvacet let.
Vytváříme si určité představy o tom, jak funguje mysl někoho jiného. Když třeba brečí, víme, že je smutný. O myšlenkách či pocitech blízkých lidí si díky tomu vytvoříme celkem jasnou představu. Problém ale přichází ve chvíli, kdy pracujeme spíše s touto představou než s realitou.
Zažitý názor se těžko mění. Lidé se ale vyvíjejí, čímž se posouvají i jejich hodnoty, názory či model myšlení. My však máme stále tendenci hodnotit je podle svých zažitých představ, což ve svém důsledku vede k mnohým nedorozuměním.
Pro změnu komunikace jsou nutné 3 věci.
Přečtěte si celý článek o: neurorestartu, jak sbalit holku, komunikačních dovednostech
