Představte si, že byste dokázali žít v přítomnosti a nestarat se o minulost ani budoucnost. Co se ale stane, když zažijete bolest? Pokud bolest cítíme v přítomném okamžiku, jak se můžeme vyrovnat s fyzickým i psychickým utrpením?
Bolest potřebujeme k přežití, ale většina trápení se odehrává v naší vlastní hlavě.
Bolest není nic jiného než náš vnitřní odpor vůči vnějším okolnostem, které nedokážeme změnit. Trpíme, když nejsme spokojení se současným stavem svého života, ale máme pocit, že nemáme sílu tento stav napravit. Na emocionální úrovni se bolest projevuje jako negativní pocity.
Protože tak často přemýšlíme o minulosti a přemítáme nad budoucností, ale přitom žijeme právě teď, nemůžeme změnit spoustu věcí, které nás trápí. Vyvineme si proto vnitřní odpor vůči tomu, co se právě děje, a ten pociťujeme jako bolest.
Dalším prvkem bolesti, kterou si vytváříme sami v sobě, je takzvané ohnisko bolesti. Jde o část lidské osobnosti, která v nás musí vyvolávat bolest, aby přežila.
Protože ohnisko bolesti tvoří vaše bolestné zážitky, každým dalším pocitem utrpení roste a sílí, a tím víc se snaží ve vás vyvolat nepříjemné pocity.
Tento cyklus může pokračovat celé roky, než si nakonec bolest osvojíte jako nedílnou součást své osobnosti a identifikujete se s vlastním ohniskem bolesti. Trápení se pak stane natolik nedílnou součástí vašeho života, že se ho nebudete chtít vzdát, abyste neztratili vlastní identitu.
Když vás například něco naštve nebo otráví a vy dostanete vztek, v tu chvíli vás ovládlo ohnisko bolesti. Zlost vám zahalí myšlenky a vy nejste schopní uvažovat a jednat rozumně, což ve výsledku vede jen k další bolesti.
I když se zdá, že bolest vždy pochází z vnějšku, ve skutečnosti si většinu trápení vytváříme ve vlastní hlavě. Dobrá zpráva proto je, že s tím tudíž můžete něco udělat. Jak na to, to se dozvíte v dalších kapitolách.
