Některé asijské země podléhají globalizaci více a jiné méně. Některé si zachovávají vlastní způsob života a některé ztrácí svou identitu a přebírají západní styl. Zajímavou zemí, kde se střetává a koexistuje silně tradiční cítění obyvatel s pozápadňováním (westernizací) je právě Taiwan.
Tato nejstarší republika v Asii, která byla vyhlášena už roku 1912, patří přes svou pro Evropany relativně mladou historii mezi země, které si zaslouží větší pozornost. Tato země mě osobně zaujala hned v několika ohledech. Díky složitému vztahu k Číně a také k OSN, dále díky nacionalistickému vůdci Čankajškovi a jeho Kuomintangu a v neposlední řadě svou kulturou a tradicemi.
Mezi Taiwanci mám několik přátel a známých, se kterými často diskutuji o reáliích i o politické, kulturní a náboženské situaci v jejich zemi. Před několika měsíci se mi podařilo tento ostrovní stát procestovat ze severu na jih, mluvit s místními lidmi, zúčastnit se ceremonií v taoistických, buddhistických i konfuciánských chrámech a poznat osobně kulturu této země.
Kamarádky Alice a Natasha z Taiwanu mi řekly mnoho zajímavých informací o jejich zemi
Číňané začali osidlovat Taiwan přibližně před čtyřmi sty lety. Docházelo k migraci etnických skupin z pobřeží Číny. Jednalo se konkrétně o etnické skupiny Hokkien, Hakka a Mainlanders. Dříve obývali ostrov aboriginské (domorodé) kmeny, které jsou dnes zastoupeny v populaci pouze 2%. Etnické složení země se nijak znatelně nemění. Je zajímavé, že na Evropana narazíte v této zemi většinou pouze v reklamách, na plakátech, v televizních show atp. Pro turisty není Taiwan moc atraktivní destinace, což se mi potvrdilo i během mé návštěvy. Místní lidé na bělochy nejsou zvyklí. Zdravili mě na ulici, někteří na mě mávali a fotili si mě jako atrakci.
Na Taiwanu dominuje Buddhismus a Taoismus. Na rozdíl od většiny Evropanů jsou Taiwanci silně nábožensky a tradicionalisticky založení. Náboženských ceremonií se účastní i mladá generace Taiwanců. Tradice v lidech stále žijí a lidé si je udržují. Mladá generace zná své lidové písně a někteří hrají na tradiční hudební nástroje je například bambusová flétna nebo čínský strunný nástroj o dvou strunách nazývaný erhu.
Taiwan ovšem již 30 let čelí západním vlivům a globalizaci. Taiwanská vláda legislativně chránila svůj průmysl do 80. let, kdy pod vlivem USA otevřela své trhy nadnárodním korporacím. Vynechám ekonomickou stránku, protože je všeobecně známo, že Taiwan patří mezi asijské tygry nebo chcete-li draky a zaměřím se na kulturní stránku.
Taiwan si zachovává stále svou kulturu a své tradice, přesto, že je silně westernizován. Jedním z významných ukazatelů westernizace je natalita. Ta v této zemi rapidně klesla. Dnes mají rodiny většinou jedno nebo dvě děti, což bylo dříve daleko pod průměrem. Lidé přecházejí na konzumní způsob života, ale snoubí ho s tím tradičním. Je to zajímavý fenomén, který můžeme vidět ve více asijských zemí. Je otázkou, jak dlouho může taková dualita přetrvávat. Já jsem přesvědčen, že určitě ne navěky. Přijde čas, kdy jedna entita přebije druhou a zvítězí buď westernizace a konzum nebo tradice a kultura.
Jsem přesvědčený, že opravdové bohatství světa spočívá v různorodosti kultur, které je třeba chránit a kultivovat. Westernizace takové bohatství světa ničí, proto byl pro mě smutný pohled, když jsem navštívil města jako Taipei nebo Kaohsiung a viděl stejné obchody jako v Evropě, USA nebo Austrálii. Lidé si kupují stejné oblečení, jedí stejné jídlo ve stejných fastfoodech a jejich život začíná mít dost podobný charakter.
Na následujících fotografiích, které jsem nafotil během svých cest po Taiwanu, můžete vidět presně to, co jsem na Taiwanu nehledal:
Starbucks - nadnárodní korporace, na které známý filozof Slavoj Žižek často poukazuje, jak funguje kulturní kapiralismus viz zde
Brilantní marketingový tah nebo komerce bez úcty k náboženství? Konfucius stylizovaný do loga Starbucks v největším konfuciánském chrámu v Taipei.
KFC, McDonald´s a Burger King jsou ve větších městech na každém rohu
Shopping, shopping, shopping - nový smysl života Taiwanců?
