Pokrytectví anarchistů?

Dnes jsem se zúčastnil shromáždění za práva pracujících, které v Sydney organizovali odboráři. Shromáždění je mezinárodně známé spíše pod názvem May Day.  Akce se zúčastnilo mnoho různých skupin a organizací. Celkový počet účastníků mohl být okolo tisíce.

Australské pracovní pozice Australanům

Shromáždění se také chtěli zúčastnit i čtyři členové australské Strany za svobodu. Tato politická strana má vlastenecký charakter a vystupuje proti multikulturalismu a vládní podpoře přistěhovalectví ze zemí třetího světa. Než došlo k samotnému průvodu, dal jsem se do řeči s jednou jejich členkou. K mému překvapení to byla česká rodačka, která emigrovala do Austrálie v roce 1968. Než jsme si ovšem stihli pořádně popovídat, členy Strany za svobodu napadli anarchisté.

Během potyčky jim anarchisté vzali a zničili transparenty a letáky a vykázali je ze shromáždění. Když jsem se anarchistů ptal, proč je napadli, říkali, že jsou to fašisté. Když jsem se ptal, jestli anarchisté nebojují za svobodu názorů a projevu, řekli mi, že ano, ale ne pro každého.

Nepřijde vám to pokrytecké? Na jednu stranu říkat, že bojujete proti totalitě, za svobodu projevu. Říkáte, že by lidé neměli být vězněni za názory a na druhou stranu je za ty stejné názory chcete fyzicky napadat?

Členové Strany svobody v bílém oblečení s transparenty několik minut před napadením

Pochybuji, že žena, která emigrovala před totalitním režimem v roce 1968 do Austrálie, je fašistka. Pochybuji, že je obdivovatelka Mussoliniho režimu. Označit někoho za fašistu nebo extremistu je dnes velice jednoduché a „in“. Ale i v případě, že by fašistkou byla, není náhodou atributem svobodné společnosti nechat jí vyjádřit její názor a pak jí ho případně vyvrátit v diskuzi?

Svoboda buď je pro všechny, nebo není. Proto řekl Voltaire: „Nesouhlasím s Vámi, ale udělám vše proto, abyste svůj názor mohl obhajovat.“