Barmánci vítali nový rok z Austrálie

Barma společně s dalšími zeměmi jihovýchodní Asie, jako jsou Kambodža, Laos či Thajsko, vítá v polovině  dubna budhistický Nový rok poněkud svérázným a zajímavým způsobem. Díky své kamarádce, která se jmenuje May a pochází z Barmy, jsem se mohl takových oslav jako jeden z mála cizinců zúčastnit. May ví, že mě cizokrajné kultury a tradice velice zajímají, tak mě pozvala na oslavy Nového roku mezi barmskou komunitou, která se usadila v Austrálii. Většina Barmánců v Austrálii žije mnoho let a často se sem uchýlili z politických důvodů. Barmský režim totiž utalčuje menšiny i samotné Barmánce a v zemi často dochází k bojům či etnickým čitskám.

Nejdůležitějším prvkem těchto oslav je voda. Akt polévání se vodou má symbolizovat především očištění. Lidé tak ze sebe vzájemně spláchnou vše špatné, aby mohli do nového roku vykročit s čistým štítem. Proto se oslavy moderně nazývají »Water festival«. Původní barmský název ovšem zní »Thingyan«.

Historická kresba zobrazující, jak se lidé polévali vodou v minulosti

V dnešní době je polévání hnáno do extrému

Tyto oslavy jsou spojeny s tanci v tradičních krojích a zpěvem lidových písní, jejichž texty jsou většinou o všední věcech, o životě a o lásce.  

Zkraje je důležité uvést několik historických fakt. Barma se jmenuje od roku 1989 Myanmarský svaz a od roku 2010 Republika myanmarský svaz. Přejmenovala jí vojenská junta, která se dostala k moci na konci devadesátých let. Změnila název země, vlajku i hymnu. Lidé, kteří nejsou napojeni na vládu nebo armádu ale tento název a symboly odmítají na protest používat. Výjimkou je mladá generace.

Barmské vládě se podažilo docílit toho, aby se mladá generace začala se smyboly a názvem nové země ztotožňovat. Na oslavách jsem viděl mladé barmské dívky, které měly na svých tvářích nakreslenou novou barmskou vlajku. May nad tím nechápavě kroutila hlavou. Jak se někdo může ztotožňovat s totalitním režimem, který potlačuje svobodu a udržuje cenzuru v zemi. Dochází tedy k systematické změně myšlení mladé barmské generace. To se dá vnímat jako plánovaný cíl barmské vlády.

May mi říkala, že ona, stejně jako většina jejích známých, barmský režim rádi nemají. Není se čemu divit. Její rodina patří mezi etnickou menšinu Karenů, kteří žijí blízko hranice s Thajskem. Karenové jako jediní vedou nepřetržitě boje za svou nezávislost. Bojují proti barmské vládě již od roku 1948. Na Karenech, ale i dalších etnických menšinách (např. Shanech), kteří s pauzami take bojují s barmskou vládou, bylo spácháno mnoho etnických čistěk.

Společně s přáteli May a Williamem

Barmská komunita slavila nejen tancem a zpěvěm, nýbrž i tradičním barmských jídlem, které je chutné a často charakteristické tím, že je hodně ostré. Jediný stánek oslavách barmské komunity nenabízel pouze jídlo, nýbrž i obrázky s Aun Schan Su Ťij.

U něj jsem se na chvíli zastavil a dal se do řeči s prodejcem jménem Jeff. Ten se mě hned ptal, jestli znám ženu na obrázcích. Odpověděl jsem sebevědomě, že jistě, že to je Aun Schan Su Ťij. Předchozí večer jsem se totiž s May o situci v Barmě bavil a došla řeč i právě na Aun Schan Su Ťij, takže jsem měl dobrý přehled o jejím životě i boji proti totalitě, který vede. Jeff jen řekl: „To je naše hrdinka“. Začali jsme se pak bavit o tom, jaké obstrukce barmský režim provádí Aun Schan Su Ťij v jejím politickém aktivismu. Političku značnou část jejího života drží v domácím vězení. Její politická strana vyhrála volby a vojenská junta prohlásila výsledky za neplatné a odmítla ji předat moc. Aktuálně nemůže kandidovat na prezidenta, protože byla vězněná a je provdaná za cizince, což jsou dle nových zákonů překážky ke kandidatuře.

Naše debata s Jeffem se pak posunula k bojům o nezávislost Karenů a Shanů, kterým vyjádřil podporu a potvrdil mi, Barmané jsou velice hrdí na své tradice a na svou kultru a Barma pro ně bude vždy Barmou a ne Myanmarem.

Na závěr několik fotografií z oslav: