V tomto článku hlavně nesmím udělat velkou pravopisnou hrubku, jinak si mě podáte. Nejsem žádný historik, ale od té doby, co jsem na světě, jsou za 2 nejdůležitější předměty považovány čeština a matematika. Dnešní doba myslím ukazuje, že tento souboj o nejpodstatnější oblast vzdělání jasně vyhrává čeština a školství by se tomu mělo přizpůsobit. Tedy pokud nechceme při prohlížení své FB zdi nevěřícně kroutit hlavou.
Nejsem žádný Pythagoras, ale s matikou jsem do určité doby neměl žádný problém. Tedy přesně do okamžiku, kdy se v roztrhané učebnici s 12 předchozími majiteli ze starších ročníků začala objevovat písmena. Asi nejsem sám, pro koho v tuto chvíli skončila sranda, a začalo trápení. Jasně, rovnici o jedné neznámé by měl zvládnout každý, ale kdypak jste si takhle v běžném životě pomohli integrálem? Že neumím derivace, zkrátka pozná mé okolí ztuha.
Pak je tu ale pravý opak: čeština a pravopis. Problém je zakopaný v tom, že v dobách mého dětství se na veřejnosti písemně vyjadřoval pouze ten, kdo se živil hlavou. Pak přišel Internet, mobily a vše se začalo měnit. Dnes je to úplně jinak.
Všichni máme chytré telefony, skoro všichni máme profil na sociálních sítích a většina z nás se zde písemně vyjadřuje. A tomu by se myslím mělo přizpůsobit vzdělání, jinak si budeme dál číst, že „…bich si chtěla zajýt do kyna“ nebo že „…naši klucy dnes zlobý“.
Složitější matematika zkrátka patří do rukou odborníků, tedy lidí, kteří ji potřebují k práci, ale spisovně česky by měl umět každý. Často mě napadá, zda by se v dnešním otevřeném multikulturním světě neměla před matematiku posunout angličtina. Ale to už je můj tradičně extrémní názor.
Toto je však pouze jedna část problému. Co si budeme povídat. Čeština je jeden z nejtěžších jazyků světa a její barvitost přináší na jedné straně komplikace, ale na druhé nádhernou možnost. Komu z Vás se někdy nestalo, že nevěděl, jaké napsat „i/y“, kam dát či nedát jakou čárku, zda zvolit „s“ nebo „z“? Mně se to stává při psaní vcelku často, ale vždy přece mohu větu formulovat jinak nebo se případně podívat do slovníku či na internet. Nehledě na to, že Vám zpravidla pomáhá také prohlížeč, který chybný výraz podtrhne.
A tím se dostáváme k tomu, že tím hlavním problémem je jako vždy lenost a apatie. Zkuste se schválně dotyčného zeptat, proč udělal hrubku. Dostanete vždy stejnou odpověď: Mně je to jedno!
Pravda je, že se z toho nestřílí. Ale já abych si pak hlavu ukroutil. :)
Tak tedy: „HEZKÍ DEN PŘEJY“ :)
