Obezita téměř zdarma, zdraví za milion

Klasická sobota české rodiny: K snídani hemenex a bábovka, děti posléze usednou ke Studiu Kamarád,  se postaví k plotně. K obědu vývar z bujonu a vepřo knedlo zelo, po obědě šlofíka, večer do kina a pak do „mekáče“. Paráda. Horší jídelníček a vztah k pohybu snad mají jen celosvětově proslulí „amíci“. Jenže ono to celé není pouze o morálce lidí. Naše společnost je obecně nastavena naprosto konzumně a motáme se v začarovaném kruhu.

No zkuste si v poledne zajít na meníčko a hledejte něco zdravého a nutričně hodnotného. Jistě najdete maso a v lepších restauracích také zeleninový salát, po kterém budete mít za hodinu hlad. Převládat ale bude olejem provoněný smažák, hranolky a klasické české hotovky plné mouky. Pokud tedy chcete něco, co Vaše tělo (nikoliv mozek) vyloženě potěší, musíte hledat specializovanou restauraci nebo si vše nakoupit a připravit doma. Jenže: Pokud máte hluboko do kapsy, tak máte problém. Zdravého a energeticky hodnotného si mnoho nekoupíte.

Berme jako dogma, že zdravě hubnout nelze bez pohybu, ale ani bez pravidelného a vydatného stravovaní, protože redukční dieta je cesta do pekel. Jíst musí každý. Ať už chci tedy hubnout nebo nabírat aktivní tělesnou hmotu, potřebuji zdravé a nutričně hodnotné potraviny. A ty jsou u nás dosti drahé! Naopak, rozemleté myši ve fastfoodech s dojemnou reklamou a výrobky samotných hypermarketů plné „éček“ jsou skoro zdarma.
Jistě, z velké části je to o nákladu na výrobu produktu. Tak proč zde ale máme vysoké daně z hazardu či kouření, když podpora státu na zdravé potraviny ani zvýšená daň z přepáleného mletého hnusu nepřichází?

Opravdu nevíte? A kdo by se pak musel uzdravovat a kupovat předražené léky? Kdo by zaplatil obří platy a další náklady ve farmacii? A přece vláda neublíží těm, jež tu nemocnou kupní sílu po léta zajišťují a krásně na tom vydělávají. Lidi neblázněte, přece nemůžeme být zdraví a soběstační!

Zkrátka, kdo z Vás se chce přežírat k prasknutí levným hnusem ve stylu první oběti filmu Sedm a prožít nekvalitní život s obezitou, ten má cestu otevřenou skoro zdarma. Kdo s tím chce něco udělat, ten musí mít nejen obří vůli, ale také dost peněz nebo sakra šetřit.

Výsledek? Ten, který si šetřil na zdravé potraviny, bude tomu pohodlnému platit léčbu cukrovky typu II. Pozn.: Z přednášky na UP Olomouc 2005: náklad cca 1000,-/den, toho času bylo u nás takto nemocných kolem 800 000 lidí – počítat umíte) A léky se budou vesele „smažit dál“!

To bych byl fakt blbec, kdybych žil zdravě!
Jenže já jsem a jdu si zaběhat, daň ze vzduchu zde naštěstí nemáme! :))