Předem se omlouvám všem zklamaným čtenářům, tento článek bude přes veškerou snahu v podstatě „o hovně“. Fakticky pak o tom, proč jich musíme na ulici a všude jinde vídat více, než se mně osobně zamlouvá. A podobně je to bohužel s veškerým lidským odpadem.
I ten nejroztomilejší pes produkuje lejna.LP
Vezměme si příklad mladého muže, který žije sám. Cestou z práce šlápne do psího lejna a logicky „není rád“. Čas pokročí, muž potká ženu a založí rodinu. Od té chvíle se s hovnem střetává skoro denně, takže logicky musí být kamarádi. Dítě vyroste z plínek, rodiče vynáší a čistí nočník a potomek hned jak začne mluvit, zatouží po čtyřnohém příteli. Rodiče odolávají, ale nakonec podlehnou. Otec přijde z práce, jde psa vyvenčit a světe div se, Alík se vysere na chodník. A co teď?
Většina lidí naštěstí logicky sáhne do kapsy pro pytlík nebo si pro něj dojde k nejbližšímu koši (pokud je tam mládež již „smysluplně“ nepoužila) a psí výkal odklidí. Jenže takto evidentně neuvažují všichni. Příkladem může být výše zmíněný mladý muž. Jak tedy uvažuje on? Jaké je alibi? Nemám pytlík a koš je daleko? Kašlu na to jednou se to nepos…? (to je v tomto případě paradoxní úvaha). Fuj, je to tekutý a smrdí to, to nedám? (u dětí to nevadilo nebo to dělala jen manželka?) Taky jsem šlapal do hoven, tak já taky nemusím uklízet?
Možná je to spojení všech uvedených úvah, ale každopádně je to neomluvitelné. Kupuju si psa = sbírám po něm výkaly a starám se o něj.
Nedávno jsem se chystal při treninku na našem fotbalovém hřišti kopnout roh. Nemohl jsem, přesně v místě rohového praporku bylo psí lejno. Další 2 jsem těsně minul na chodníku cestou domů. Je to normální?
Tento problém je ale hlubší. Ani stavební či klasický odpad v pytlích vyklopený u silnice v lese nebo krabičky od cigaret podél chodníku nejsou v mých očích nic populárního ani lidsky pochopitelného. Jak tedy lidé uvažují? Obávám se, že nejčastější odpověď na tuto otázku by byla: „Vždyť Franta to dělá taky a co jako, udělal jsem to jednou“. Fajn, tak holt budeme „kličkovat mezi lejny“ a když náhodou do jednoho šlápneme, tak houby zle: VŽDYŤ TO ZNAMENÁ ŠTĚSTÍ :)
