Fotbal: krásný sport co nemá koule!

Miluju tu atmosféru svítícího jarního slunce, zeleného trávníku, moment chytré přihrávky, krásného gólu nebo super zákroku golmana. Přesto vidím fotbal jako jeden velký trapas. Proč?

Začněme tím vrcholovým, pokud se tak dá nazvat naše nejvyšší soutěž. Hraje se derby, tedy nejsledovanější zápas, blíží se konec. Hráč Slávie jde do vápna, a ještě než ho stačí obránce faulovat, vyskočí, jako by dostal kolenem mezi nohy a hrozila mu amputace varlat. Rozhodčí neomylně píská penaltu.
Zajímá mě, kdo z této situace vychází jako vítěz a kdo jako poražený. A hlavně, co to vypovídá o fotbalové kultuře a poměrech obecně.

Poraženým je jasně rozhodčí, který jako vždy dostává stop na několik zápasů. Ano, odpískal to špatně a bere za to dost, takže to hoďme na něho.
Vítěz je také jasný: simulující hráč. Komise rozhodčích sice došla k závěru, že zřejmě simuloval, ale není ho jak potrestat. V tomto článku se navíc dozvídám, že do června 2015 to šlo a od nové sezony to zřejmě zase půjde. Tak to mi tedy řekněte, kdo a proč to zrušil?

Dále mě zajímá, jak bude možné hráče trestat. Očekávám, že pouze finančně jako do 2015 a ptám se: Co to vyřeší? Sám si odpovídám: Nic! Hráč bude stále hrdinou svého klubu, který mu pokutu vykompenzuje prémií + ještě přidá něco navíc (protože „udělal pro tým penaltu“) a hrát bude dál.

Co z toho plyne? Budou to zkoušet další hráči, trenéři budou nadále učit malé kluky “šikovně padat” a fanoušek bude moci pokračovat v pláči nad kulturou této původně krásné hry.

Ale proč? Kdyby hráč dostal stop, stejně jako rozhodčí (který je vinen méně než simulant), příště by si to rozmyslel. A rozmysleli by si to i další a třeba by vše nabralo správný směr.
Ostatně, existuje kromě řádění vylízaných fanoušků něco, co ubližuje fotbalu víc než simulování? Např. médii propíraný a rázně trestaný skandál opilých rozhodčích mi proti tomu přijde směšný.

Jenže ono vše souvisí se vším, čímž přejděme na amatérskou úroveň.
Z osobní zkušenosti vím, že když se při fotbale pokusíte faul ustát, nespadnete, ale akce Vám je zmařena, faul se nepíská. Zde se totiž řeší úplně jiné věci.

Hlavně aby nikdo nenadával rozhodčímu, nehádal se s protihráčem a nedej bože někomu nevrátil strkanec. Kvalitní hráči, kteří na této úrovni baví fanoušky nejsou rozhodčími chráněni, naopak. Takže jim logicky občas dojde trpělivost a jak se to stane, rychle červená: tohle si nemůžeš dovolit!

Vznikají tak společenské paradoxy, které jsou ve fotbale standardem.
Na jedné straně hráč oběhne golmana, ten na něho zezadu skočí jako ragbista na MS nebo major Kuneš pro masovém vrahovi, 130 kily ho zalehne, čímž ho zraní a dostává žlutou (protože se za ně stihl vrátit obránce).
Na straně druhé pak ve strkanici u brány jeden strčí druhého, ten mu to vrátí, první hystericky zařve a se zpožděním spadne = druhý dostává červenou. A pokud ne, po zápase se řeší co? Nikoliv první, zdraví nebezpečný zákrok. Nýbrž situace v závěru, která sice nemohla nikomu ublížit, ale tohle prostě na trávníky nepatří, to se musí vymýtit.
Zlatý hokej, kde se dva férově „chlapsky“ poperou a jdou za to na chvíli na trestnou.

Fotbal prostě nemá koule. Chrání se hodnoty, které smysl nemají, a to podstatné se naopak neřeší. Pak se divme, že fanoušků na tribunách ubývá.

Hlavně, že (i díky neustálému odsouvání zapojení videa) zůstávají příležitosti pro ovlivnění zápasů, týmy ze špičky ligy vyhrávají góly z posledních 10 minut (určitě pouze díky stupňujícímu se tlaku) a na Strahově i pobočkách svazu vládne spokojenost.

Pak si ale hledejte důvod, proč se celé této šaškárny aktivně účastnit.