urcite

bych do toho sla. chtela bych vedet jak vypada, jak zije, jak se ma. uz proto ze bych mela polovinu jeho geneticke vybavy. Tatu a zazemi mate (i kdyz ne idealni) a dopis (doporuceny, abych mela jistotu ze prisel) je dobre reseni. kdovi co mezi vasimi rodici bylo.

Re: urcite

a souhlasim s kozlikem: cela ta vaha zustala na Vasi mame. mozna Vam to neumi rici slovy, ale mluvi za ni ciny. nocni vstavani, behani kolem nemocneho prcka, trable a starosti v puberte. Tak jsem zvedava. kontaktujete - nekontaktujete? Realita muze bolet, ale zase sebere zivnou pudu pro uniky a fantazie... co by kdyby. tak drzim pesti at uz se rozhodnete jakkoliv

Neporadím Vám,ale popíšu to teď z pozice

rozvedeného otce.Na děti platím i jsem se snažil o kontakt,nejdříve mi je exmanželka dávala,pak už byli pokaždé někde pryč.Navíc  s exmanželkou nevycházím,našla si přítele a na ulici na mě sprostě nadávali.Nakonec jsem se i odstěhoval do jiného města.Pokusil jsem se děti kontaktovat tak,že jsem si na ně počkal před školou.Už bylo pozdě,odmítli se se mnou jakkoliv bavit.Neviděl jsem je už přes dva roky a jen doufám,že se to jednou změní.

Stejně si myslím, že byste matce měla odpustit

Byla jste neplánovaná, nechtěná, technicky vzato to tak bylo. A stokrát lepší řešení než potrat - to byste tu dnes nebyla. Byla to doba, kdy se se sexem na svatbu rozhodně nečekalo, nicméně navenek se určitá morálka předstírala. A docházelo tak ke kombinaci sexuálního předmanželského života a menšího poučení v oblasti antikoncepce. HA byla tehdy méně dostupná a zdravotně daleko horší, než co je dnes.

Bývám velmi zdrženlivý mluvit negativně někomu o jeho rodičích. Ale Vaše matka zaujala zodpovědnější přístup, vlastně celé břemeno zůstalo na ní. Otec (biol) zprvu nechtěl ani platit. Pak ano, snad si uvědomil, že když už byl ve vězení, soud by byl přísnější než bývá normálně.

Jít za ním nebo nejít? Myslíte, že on na Vás kontakt nemá a neměl, když posílal alimenty? Pokud platil, tak měl nárok se s Vámi stýkat. Proč toho nevyužil? S Vaší matkou to nemělo co do činění. Do určitého věku se se mnou otec stýkal, pak v 10 letech to bylo naposled. Schůzka znamenala vyzvednutí od matky na

Re: Stejně si myslím, že byste matce měla odpustit

smluveném místě (šel pak ještě za dalšími svými věcmi...), přitom matka mohla právem chtít, aby zazvonil doma - a nemusel mě vozit někam, pak za hordinu vyzvednout - a sama tak přijít o 3 h času zbytečně. Poslední návštěva byla kratší, 10 min, pak mi dal korunu na tramvaj a odešel kamsi.

Kdybyste zazvonila, asi by Vám neřekl, že o Vás nestojí. Ale zřejmě by se omluvil - nemůže Vás momentálně pozvat, má návštěvu, nemá uklizeno, vadilo by to jeho paní atd. Že zavolá, a to by buď zapomněl, nebo se omluvil ... Možná by se s Váma krátce jednou setkal, ze zvědavosti. Ale o zájmu pochybuji.

"Nevím, zda bych snesla zjištění, že o mě nestojí. Proč by však o mě nestál? V koutku duše věřím, že stojí." - jste myslím dosti naivní. S matkou jste sice spolu nevycházely, ale byly jste spolu. Vrcholem nezájmu není někomu nevybíravě vynadat, ale zcela ho ignorovat. Otec má dávno myslím svůj život a Vy jste pro něj skončila koncem vyživovací povinnosti.