Problémové dítě

Mám problémové dítě. Ve škole si s ním neznají rady. Když ho "to" popadne, začne se válet po zemi, nebo mlátí pěstí do skříně, během vyučovací hodiny. Tento týden přinesl poznámku za nevhodné chování. Hbitě ji škrtnul a napsal k tomu, že je to blbost. Klukovi je 12 let.

Ze školy nás posílají do pedagogicko-psychologické poradny a za "odborníkem". Jeden odborník konstatoval, že "je tam lehká mozková dysfunkce". Druhý odborník se nechal slyšet, že bychom mohli zauvažovat o nějaké medikaci.

Já vám dám drogovat mi dítě!

Okamžiku, který bude následovat, se říká prozření. Člověk si uvědomí, jak se věci mají …

Došlo mi, že jestli má naše dítě nějaký problém, tak ten problém se jmenuje máma a táta. Dítě nám ukazuje, jak jsme ho vychovali. Nic víc a nic méně.

Není to problém učitelů ani odborníků, je to problém můj a problém matky dítěte. Můj problém je ten, že jsem byl na dítě moc tvrdý. Problém matky je ten, že byla na dítě moc měkká. Jelikož tyto dva přístupy nelze rozumně skloubit dohromady, dítě si stanovilo vlastní pravidla, podle kterých žije. Jeho první pravidlo je, že žádná pravidla nejsou.

Dítě zkouší, co všechno si může dovolit a dospělí mu toho dovolí opravdu hodně … co může dělat učitelka, když jí dítě řekne, že je krá*va? Nic, může jenom koukat, napsat poznámku, dát dítěti zvláštní úkol, poslat ho do pedagogicko-psychologické poradny a za odborníkem.

Když jsem učil na základní škole, dal jsem jednu jedinou poznámku jednomu jedinému žákovi a v ten okamžik jsem si uvědomil, že jsem prohrál.

Je to jako bych běžel za rodiči a řekl jim, prosím pomozte mi, já si neznám rady, co s vaším dítětem, jsem slabý a bezmocný.

Také jsem jednoho jediného žáka požádal, aby se mnou odešel na chodbu mimo zraky ostatních žáků, a tam jsem ho chytnul pod krkem. I v tomto případě jsem prohrál.

Naše dítě přišlo zbořit zastaralý a nefunkční způsob výchovy a výuky.

Přišlo vychovat rodiče a učitele. Místo, abychom mu poděkovali, chceme mu vypatlat mozek práškama a udělat z něj povolného dementa.

Mám problémové dítě, moje dítě má problém … a ten problém jsem já.

Já se musím naučit ho zvládnout, ne odborníci.

Mé další úvahy se budou ubírat směrem, že problémy problémových dětí jsou problémy jejich rodičů, kteří jim nedokázali vytvořit prostředí s jasnými pravidly. Vlídné, laskavé, trpělivé a při tom důsledné a nelítostné. Ani tvrdé ani bezcitné, ani přísné ani příliš benevolentní a všechno dovolující, ani jedovatou kombinace předchozích možností.

Smyslem tohoto příběhu není vynášet citlivá fakta o naší rodině, ale vážně se zamyslet nad možností výchovy "problémových" a "nezvladatelných" dětí. Vzhledem k tomu, že odborníci nám zatím nepomohli, pátrám v této oblasti na vlastní pěst. Budu moc rád, když se zapojíte do diskuse se svými zkušenostmi a radami. Prosím, nepátrejte, které dítě to je a jestli to, co píšu, je přesně tak, jak to píšu. Příběh jsem upravil.

Předchozí články na toto téma: Výchova chlapců v Čechách, Jak žít a nezbláznit se