Většina lidí v dnešní době umí žít a přežívat 60 až 80 let. Kdo dokáže 120, je považovaný za světového rekordmana. Napadlo vás někdy, že délka života je parametr, který si můžeme vědomě nastavit sami? Že stárnutí není záležitost těla, ale myšlenek.
Ne?
A jsme u toho. Spolu s většinou ostatních za pomoci farmaceutického a kosmetického průmyslu jste se zapojili do hry na přežívání, stárnutí a umírání.
Stačí se trochu zaposlouchat, o čem lidé hovoří. O nemocech a o smrti. Po celé zeměkouli se rozlévá kvílení stárnutí, umírání a smrti. „To víš, nejsem nejmladší.“ „Už mi není dvacet.“
Jen se narodíme, lidé nám začnou programovat mysl na stárnutí a umírání. Podívej se, Pepíčku, Mařenko … na babičku, už je stará a nechodí tak rychle a bere léky na srdíčko a její kůže je jako zmuchlaný papír. Taky zestárneš a umřeš. Za tuhle větu by rodiče zasloužili pár facek a studenou sprchu.
Také jsem byl jedním z těch otroků, kteří se vlečou životem od narození ke smrti, z prachu povstávají a do prachu se navracejí. Než mi byla vnuknuta myšlenka, že to jde i jinak. Jde žít dvě stě, tři sta let i déle. Ale ne tak, že člověk prodlouží své stárnutí a umírání na čtyřnásobek. Tak, že člověk postaví svůj život na jiných základech, než ho staví ostatní. Nikoliv na pozorování svého stárnoucího těla ale na poznání své nesmrtelné duše. Stal jsem se apoštolem nesmrtelnosti a těším se na povyk: „Hle, apoštol pitomosti povstal.“ Počítám s tím. Čas nakonec ukáže, kdo měl pravdu.
Být nesmrtelný, není žádná prdel. Znamená to, postavit se zády ke klasické medicíně a všemožným badatelům, kteří tvrdí, cosi o omezené obnovovací schopnosti buněk a o genetice. Jsou zamilovaní do hmoty, i když jsou mnohdy „věřící“.
Lidské tělo není stárnoucí hmota. Je to okamžik za okamžikem zhmotňovaná energie, která vytváří iluzi hmoty. Nebo si myslíte, že atomy stárnou? Celý vtip nesmrtelnosti spočívá v tom, dostat se k programu, který řídí tělo a vyházet z něj řádky, které řídí stárnutí a umírání. My, programátoři, tyto řádky přeměníme na komentáře, které v programu zůstanou jako vzpomínka na smrtelnost. Komentáře se zapisují s dvěma lomítky na začátku.
//lidské tělo stárne
//lidský život trvá 60 až 80 let
//v 60ti už by měl člověk pomýšlet na důchod
//jak člověk stárne, ztrácí určitý typ buněk
//šediví mu vlasy
//řídnou mu kosti
//penis nestojí, ale pevně visí
//ble ble ble
A místo těchto řádků programu si napíšeme nové:
* člověk je nesmrtelný a může žít, jak dlouho se mu zlíbí, pokud dodrží určité podmínky
* i v bibli se píše o tom, že první lidé žili několik set let
* budeš žít tak dlouho, jak dlouho se uživíš
* lidské tělo je jenom zhmotněná energie, buňky všech orgánů se obnovují
* vlasy šediví tomu, kdo vidí svůj život šedivě
* a tak dále …
Aby si člověk prodloužil život o desítku let, stačí si ho nezkracovat, například alkoholem a cigaretami a použít výše uvedené přeprogramování. Aby se člověk stal nesmrtelným, musí poznat sám sebe a vidět, že je nesmrtelný. Myslím poznat sám sebe v tom nejhlubším smyslu. Tam, kde to vypadá jako Světlo. Pak se rozhodne, jak naloží se svým tělem. Třeba ho nechá v pravý čas rozplynout do prostoru, nebo ho odhmotní a učiní ho neviditelným.
Stárnutí není záležitost těla, ale myšlenek.
Nebo jinak. Lidské tělo měřeno hmotností, to je několik desítek kilogramů materiálu. A lidská mysl jsou ruce, které z toho materiálu mohou něco vytvořit. Tělo je jako socha Davida a každá myšlenka na smrt je jako úder majzlíku, který z té sochy odlomí maličký kousek mramoru. Každá myšlenka na nesmrtelnost maličký kousek mramoru přidá a uhladí. Je to na každém, jestli z něj za dvě stě let bude hromada kamenů anebo socha dokonalá proporcemi i povrchem.
Nashledanou za dvě stě let … :-)
Doporučené čtení …
Smrt jako výzva k nesmrtelnosti,
Kdy (ne)bude objeven lék na rakovinu …,
Anketa: Jak dlouho člověk může žít?
