- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
tělo má jíst do hrobu pořádně zhuntované... Zkusit třeba skoro všechno, aby pak člověk nelitoval.
To jsou takové lidové moudrosti, nebo spíš lidové nesmysly.
Kdo se řídí tím, že zkusit se má všechno, může jednoho dne narazit na něco, co nerozchodí.
Já už si vybírám …
ale ja bych to prihnojil jeste nejakou testosteronovou substituci, ostatne co dela muze muzem, ze ?
Proč by se měl člověk spokojit se substitucí, když může mít originál. To musí fungovat samo od sebe jako za mlada.
Vítku,se mnou počítej. Kontakt znáš: P.L., Zahradní Město.
Petře, tak to rád slyším :-) Ozvu se …
(Bačovy tepláky s sebou.)
Díky svým sportovním i kulturním aktivitám se pohybuju v okruhu lidí, kteří jsou v průměru tak o deset let mladší než já. Myslím, že i to mladší okolí má svůj nezanedbatelný pozitivní vliv...
to je moje receptůra A ten vandr je dobrý nápad.....do té výpravy 2036 se hlásím
Ano, smích je dobrý kámoš a důvod ke smíchu se vždycky najde.
Kam vám mám v roce 2036 poslat pozvánku?
No trochu se o to snažím. Nárazově sportuji, občas i na kole jezdím a v zimě na běžkách, kdy to přes svůj seniorský věk spojuji s noclehem v záhrabu. Otci bude 92 a já doufám, že se toho také dožiji! :-) Nemusí mě deptat psychika, že bych byl naprogramován na méně.
Ano, sport pro radost a dlouhověkost je dobrý recept, já sportuji spíš se sekačkou … na vesnici člověk nemá tolik důvodů ke sportu jako ve městě.
Hezké dny přeju ...
Udržet si mladou mysl je těžké hlavně kvůli jedné věci - zkušenostem. Čím více nabíráme životních zkušeností, čím více schytáme "ťafek od života", tím méně jsme schopni bezstarostnosti, otevřenosti novým zážitkům a prožívání "života naplno".
Jako děti se do všeho pouštíme bezstarostně, prostě věříme, že to bude fajn, těšíme se na každý nový zážitek. Čím jsme starší a víc toho máme za sebou, tím víc nás každou činností provází myšlenky na možné následky, jsme opatrnější a svázanější.
Prostě nás každá negativní zkušenost, ať vlastní nebo zprostředkovaná, determinuje ve schopnosti "užívat si" a stáří se projevuje mimo jiné tím, že v obavě z možných následků už spoustu věcí ani nezačneme dělat, rezignujeme a protože nás to přece jen mrzí, naštvaně bručíme na ty mladší okolo, kteří ještě chuť do nových zážitků mají.
Pokud tu zkušenost správně zpracujeme, tak z ní vytěžíme moudrost a pokud ne, tak z ní vytěžíme strach, obavy, pochybnosti. Je to na nás …
vidím se v něm. Já na ten vandr jedu s Váma!!! Nejspíš tam ale dojdu pěcha...venku je moc hezky. Myslím že si budeme moc rozumět . Těším se na ty spousty ,kravin, co vymyslíme. Tak se ozvěte!!! Jo a karma....
To vypadá, že u Brodu bude pěkný mejdan. Jen vidím problém v tom, jak se domluvit. Budou v roce 2036 fungovat mobily? Budeme mít stejný e-mail? Bude internet? Budou fungovat fyzické adresy našeho bydliště. Jediné řešení je být pořád v kontaktu :-) nebo stanovit přesné datum a místo :-) nebo v roce 2036 zapnout intuici a to místo najít …
Hezké dny …
Nadpis jsem si vypůjčil z valašštiny, ale teď vážně. Sám si vzpomínám na několik případů z mého okolí, kdy dítě od malička slyšelo: "Tvůj praděda zemřel na infarkt v padesáti, děda v dvaapadesáti a tvého otce to zřejmě také čeká...". A dotyčné dítě, nyní muž už téměř padesátiletý, žije ve strachu, že jej to postihne také a zřejmě není daleko od pravdy. Řečeno dnešní terminologií, dítě bylo od malička "programováno" na život do padesáti. Někdo může namítnout, že je to záležitost genetická, protože se v rodině vyskytuje u mužů dispozice k infarktu. Souhlasím, dispozice tu je, ale jak říkám, psychika je sviňa.