Omlazovací program nejen pro muže 40 plus

Věřili byste tomu, že už mi bylo čtyřicet? Já tedy ne. Ze zrcadla na mne kouká dvaceti až třicetiletý mladík, podle toho jestli se oholím anebo ne. Zarostlý vypadám starší. Vím, chtělo by to aktuální fotku :-) Ale nemusím být populární za každou cenu. Ještě by na mne lidé na ulici ukazovali prstem a posmívali by se … He, he, he … pan Nesmrtelný.

Přestože nemám se stárnutím problémy, musím myslet dopředu. Musím být před stárnutím a před smrtí vždy o krok napřed, abych se jim mohl posmívat … He, he, he … nechytí.

Proto již teď vymýšlím a pomalu začínám spouštět omlazovací programy. Začalo to tím, že jsem kamarádovi Jirkovi navrhl, že za třicet let pojedeme na čundr ke Brodu a pak budeme jezdit každých deset let. Představa, jak sedmdesáti, osmdesáti, devadesáti … stopadesátiletí mladí staříci dělají u Brodu ohýnek a vzpomínají na to, jak stříleli žáby, když byli ještě mladí a nemoudří grázlíci, mne pobavila.

Když něco slíbím, tak to splním a když slíbím, že za sto let pojedu ke Brodu, tak musím být naživu a zdravý. Nebo si snad myslíte, že tam pojedu v rakvi anebo na invalidním vozíku?

Samozřejmě mě napadla myšlenka, že Jirka to nezvládne, protože nemá takovou víru v nesmrtelnost jako já. A já tam pak budu u ohýnku sám, a budu mu v duchu říkat: Vidíš, ty vole, ty si někde hniješ pod zemí, místo abys tu se mnou pekl buřty. Kdybyste neměli v roce 2036 co dělat, tak s námi můžete jet na ten čundr taky, podrobnosti upřesním.

To byl můj první a nesmělý, nebo spíš smělý a nevědomý krok k udržení věčné mladosti.

Druhý, opět víceméně nevědomý krok byl, když jsem si koupil jednokolku. To je takovéto artistické kolo s jedním kolem, co na něm jezdí klauni v cirkusech. Člověk by se měl učit nové věci, aby nezestárl, a já se naučím jezdit na jednokolce. (Abych pravdu řekl, raději si koupím skateboard, ta jednokolka je na rozbití pusy, nejde mi to.)

Teprve později mi došlo, že jsem na správné cestě a začal jsem se nesmrtelností a trvale udržitelným mládím zabývat víc do hloubky, jak si můžete ověřit ve článcích …
Vítejte v NeSmrtelnosti, Krůček k nesmrtelnosti, Smrt jako výzva k nesmrtelnosti a Praktická lekce z nesmrtelnosti …vážným adeptům nesmrtelnosti též doporučuji CDčka poselství Avenna . Poslech CDček vám navaří v hlavě ten správný nesmrtelný guláš s vůní věčnosti.

Cože? Blázen? Nepřipadám si jako blázen. Nemohu za to, že dosud nikoho anebo málokoho napadlo, že může žít třeba 300 let. Většina lidí toho má už ve stovce plné zuby, pokud ještě nějaké zuby mají.

A jsme u toho, u základního poznatku, dalo by se říci pilíře věčného mládí a tím je uvědomění si, že tělo je obrazem duše. Jak uvnitř (v duši) tak i venku (na těle). Jak nahoře, tak i dole. To, jak vypadá tělo, je jenom obrazem toho, v jakém stavu je duše. Nebo spíš psychika, duch, naladění, pokud bychom duši samotnou považovali za něco dokonalého.

(Jak to vlastně je? Člověk je prý (povídala jedna paní) nedokonalý tím, že nedokonale (nespravedlivě) uplatňuje svoji svobodnou vůli. Proč by dokonalá duše dělala něco nedokonalého (nespravedlivého). V tom bude nějaký chyták.)

Poznatek, že jak v psychice, tak na těle je nejen klíčem ke zdraví, ale také klíčem k trvale udržitelnému mládí.

Tím netvrdím, že to jednoho dne nezalomím do hrobu. Nerad bych, ale aby se to stalo v důsledku stáří a nemoci. Umírat má člověk zachovalý, aby z něj byla hezká mumie.

Jak na to prakticky? Na to věčné mládí … Je to daleko lehčí, než by většina lidí čekala. Člověk nemusí mít nějaké utajované vědomosti ani být zasvěcený do něčeho tajemného. Vše se může naučit od mistrů mladosti a těmi jsou děti. Ano, všechny děti. Především ty, co vám pobíhají doma.

Jelikož i u dětí platí, že jak v psychice, tak na těle, dá se na nich vypozorovat, jaká psychika odpovídá jejich mladému tělíčku.

Nenabádám nikoho, aby začal znovu čůrat a kakat do plenek, cumlat dudlíka a žvatlat. Ale k tomu, aby žil s otevřenýma očima. Aby byl zvědavý. Aby se nebál nových věcí … cítím, že další psaní tohoto článku by bylo nošením dříví do lesa (anebo házení perel sviním) … a ještě musím udělat daňové přiznání … Jádro už bylo vysloveno, a kdo bude chtít, tak ho pochopí a sám si ho domyslí do detailů.

Okamžik za okamžikem člověku do hlavy přicházejí myšlenky. Nedělej tohle, udělej tamto. Děti i dospělí tyto informace filtrují podle své zkušenosti a dospělým se často stává, že tamto už nechtějí dělat, protože co by tomu řekli lidi, už jsem na to starý, to už není pro mě, na to už nemám. Kdežto děti se těší, až zase spadnou z kola, vjedou do louže, zamažou se … děti se nebojí života a proto jsou mladé.

Kdo se bojí života, obyčejného lidského pachtění, kdo se bojí koupat v řece, protože je studená, kdo se bojí jít pěšky k moři, protože je to daleko, kdo se bojí postavit dům, protože je to moc práce, kdo se bojí spát venku, protože je v noci zima … ten stárne.

Tak co, kdo se hlásí na ten čundr ke Brodu? (Je to takový malý rybníček spíš močál, ani koupat se v tom pořádně nedá, kvákají tam žáby, koušou komáři a lezou tam pavouci … táááákhle velký … :-)

---

Komu to nestačilo, pro toho mám ještě zprávu z (elektronického) tisku.

„V roce 1981 provedla psycholožka Ellen Langerová z harvardské univerzity jedinečný experiment, jehož cílem bylo zjistit, co se stane, jestliže skupině osmi starých mužů se poskytne možnost žít v prostředí, v jakém žili o dvacet let dříve, v jejich nejlepších letech. Langerová pro ně vytvořila živoucí prostředí s dobovým jídlem, filmy, televizí i fotografiemi. Skupina debatovala o zpravodajství, politice a sportu z dané doby, jako by se vrátila o dvacet let v čase.

Překvapivým výsledkem experimentu bylo, že skupina starých mužů fyzicky a psychicky výrazně omládla. Zlepšily se jejich sluch, jejich síla v rukou i jejich manuální zručnost. Zlepšila se i jejich paměť a IQ. Protože jejich mysl začala být znovu aktivně angažována ve světě jakoby před dvaceti lety, jejich fyzický stav se tomu přizpůsobil.“
Zdroj: http://blisty.cz/art/54553.html

---

Doufám, že se vám článek líbil, do komentářů mi můžete napsat svoje vlastní recepty na věčné mládí.