Protože jedna paní povídala, že pořad Nic než pravda je dobrej matroš (ona řekla dobrý studijní materiál), vyhledal jsem si několik dílů na YouTube (TyTrubko) a pustil se do studia. Nastudováno jsem měl během chvilky. Je to povrchní trapárna, hloupost a ztráta času. Samozřejmě tvářící se jako něco senzačního. Předpokládám, že tahle blbina je licencovaná kopie cizokrajného původu.
K vidění zde …
Pořad spočívá v tom, že „soutěžící“ nebo spíš sedící odpovídá na připravené otázky a může odpovědět buď ano, nebo ne. Otázka pro bystré hlavy, na kolik otázek je odpověď tak jednoznačná, abyste mohli odpovědět ano nebo ne a bylo to přesné.
Ono totiž vůbec není důležité, jestli někdo něco ukradl, jestli někdo někomu byl nevěrný anebo jestli někdo bral drogy. Důležité je to, co si z toho odnesl. Jestli si z toho zážitku odnesl nějaké poučení, jestli ho to změnilo a ví o sobě, jestli bude krást, bude nevěrný a bude brát drogy. Jestli dokáže říci, moc mě mrzí, že jsem něco ukradl, a kdyby to šlo vrátit zpět, šel bych tam a tomu člověku bych dal desetkrát víc. Takhle vypadá smysluplná a hluboká odpověď na otázku, jestli jsem někdy něco ukradl. Ne očekávané ano, nebo ne.
Tento pořad je ukázkou stavu společnosti, její povrchnosti, touze být přítomen senzace a honbě za penězi za každou cenu. Také jsem kradl, také jsem zkoušel drogy, ale na žádnou z těch otázek bych neodpověděl ano nebo ne. Některé věci už dělat nemusím, vím, co člověku přinesou a odnesou a jiné věci se ještě odnaučím nebo naučím.
Takový pořad Tabu, to byla jiná jízda. Člověk, který odpovídal na otázky, seděl schovaný za poloprůhlednou stěnou a bylo ho pouze slyšet. Otázky šly na tělo a odpovědi nebyly ano nebo ne. Na konci pořadu se ten člověk buď ukázal anebo zůstal anonymní podle toho, jak moc se za sebe styděl.
Napadlo mne spojit tyto dva pořady v jeden a ještě trochu vylepšit. Člověk by neseděl za stěnou, ale normálně v křesle. Když se za sebe stydí, tak ať nechodí do televize. Odpovídal by nikoliv ano nebo ne, ale normálně, akorát by měl na každou odpověď maximálně dvě minuty. Publikum a diváci u obrazovek by hlasovali, jestli odpověděl přesvědčivě, a podle výsledku by buď postoupil, nebo nepostoupil do dalšího kola. Případně by se mohli ptát i přítomní diváci a diváci u obrazovek telefonovat. To by bylo, aby na toho človíčka někdo něco nevěděl. Pro zpestření by tam občas mohl přijít nějaký politik nebo známá osoba. To by byl mazec.
Milé televize, licenci na pořad Full Truth (doufám, že se tak něco nejmenuje) si ode mne můžete koupit již dnes za 1 000 000 USD. Zároveň se hlásím jako první soutěžící.
