- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Slídit po tom, jestli někoho má, je pod mojí úroveň. Když to budu chtít vědět, zeptám se jí a zaposlouchám se do jejího hlasu. Uslyším, jestli mluví pravdu. A když budu na pochybách, zeptám se, jestli by mi řekla, kdyby někoho měla. A znovu se zaposlouchám, jestli mluví plynule a přirozeně anebo jestli mi tam něco nesedí.
Vypátrat, s kým váš partner komunikuje a o co se zajímá, je v dnešní době až dětsky snadné. Většina komunikace se totiž děje elektronicky. Přes internet a mobilní telefony. Manželka není velký znalec počítačů a neumí po sobě zametat stopy. Neví, anebo možná ví, abych ji nepodceňoval, že …
Zamést po sobě stopy na všech frontách je pracné a riziko odhalení vysoké, pokud ten druhý ví, kam se podívat, a pokud ten první nemá zvláštní mobil a zvláštní počítač pro svého milence.
Tento článek není návodem, jak zatajit svojí nevěru anebo jak špehovat partnera. Je zamyšlením nad tím, kolik stop po sobě zanecháváme. Většinu výše uvedeného a mnoho dalšího (poloha našeho mobilního telefonu, nahrávky hovorů, nákupy pomocí platební karty) může mít k dispozici policie a tajné služby. Vědí toho o nás daleko víc, než si myslíme. Vědí, s kým komunikujeme a o čem. Neznají naše myšlenky a pocity.
A co se nevěry týká, na rozdíl od toho známého sexuologa si myslím, že „nezatloukat, nezatloukat, nezatloukat.“ Zatajovat nevěru, je to nejhorší, co může člověk udělat. Lepší je, rozhodnout se, s kým chci být a nedělat bolest tomu, s kým být nechci. Zatajování je dělání bolesti. Bolesti z toho, že jsme tomu druhému lhali. Je to ztráta času toho druhého. Času, který si mezitím mohl zařídit podle sebe. Pro nás jsou to výčitky svědomí. Lepší je řešit, proč s tím prvním už nechci být, než si hledat druhého.
Doporučené čtení …
Čipování a boj proti terorizmu trochu (úplně) jinak
Další články autora |
Městská část Praha-Libuš
Praha