Jak jsem dostal padáka

Onoho dne na mne dolehla tíha světa obzvlášť silně. Připadal jsem si jako součástka v nesmyslném stroji, jako vyždímaný hadr, jako loutka vlečená osudem odnikud nikam. Nebo tak něco.

Uvědomil jsem si, že pořád dokola dělám věci, které vlastně dělat nechci. Proč třeba lžu zákazníkům? A pak se za sebe stydím a stydím se přijít na oči lidem, kterým lžu. Copak pravda tolik bolí? A proč se účastním větších či menších podvodů?

Jednou to skončit musí, tak proč ne dneska? Dnes nezalžu ani jednou. Ani jednou! A neudělám žádnou nekalost.

Pracovní den probíhal jako obvykle.

Zvoní telefon. Volá největší zákazník a chce šéfa. Držím sluchátko stranou od ucha a gestikuluji na šéfa, že volá pan Špaček.
Nejsem tady, vzkazuje řečí hluchoněmých šéf, mám poradu.
Pane Špačku, není tady. (Fujtajbl, co jsem to zase udělal.)
Vlastně je tady, ale ukazuje na mne, že má poradu a že tady není.
Cóóó žééé?
Šéf říká, že tady není a že má poradu.
A je tam, nebo ne?
Je, ale říká, že tady není, protože je na poradě.
Aha … tak až se vrátí z porady, řekněte mu, že jsem volal.
Ano, spolehněte se.
Nashledanou.
Šéfe, máte mu zavolat, až se vrátíte z porady.

(Šéf odchází a má nějakou divnou barvu. Všichni kolegové se tváří, že nic neslyšeli a předstírají práci. Zhluboka se nadechuji. Uff. Tak to by bylo … a ani to moc nebolelo.)

Odpoledne volá druhý největší zákazník, pak Drozd. Má problém a chce, abychom mu pomohli. Potřebuje od nás potvrzení pro pojišťovnu, že ty trubky, co jsme mu dodali, vydrží tlak deset MegaPascalů.
Pane Drozde, ale vy jste si u nás objednával dvoumegapascalové trubky.
Já vím, jenomže ono to prasklo. Nedělejte, že nechápete, co od vás potřebuju.
Potřebujete od nás pojišťovací podvod. Ale to my neděláme.
Cóóó žééé? A můžete mne přepojit na šéfa?
Jistě, přepojuji, nashledanou …

(Proč ten šéf dneska tolik křičí do telefonu?)

Celé odpoledne pohoda, dokonce se usmívám při pomyšlení, jak snadné je mluvit pravdu a nedělat špatné věci.

Odpoledne se mi podařil ještě jeden kousek.

Volá další zákazník, pan Vrabec. Taky pěkný ptáček. Prosí, abychom na tu poslední fakturu napsali místo hadic marketingové konzultace a napsali to na jeho manželku. Že si to potřebuje dát do nákladů.
Chcete si dát do nákladů místo hadic konzultace a napsat to na manželku?
Jó, ona potřebuje zvýšit náklady.
Ale my jste vám prodali hadice a konzultace neposkytujeme.
A nešlo by to nějak udělat?
Šlo, ale já to dělat nebudu.
Je tam šéf?
Ano, přepojím … nashledanou.

(Ten šéf je dneska, vážně nějakej vytočenej, už zase křičí do telefonu.)

Stačil jeden jediný den, abych si uvědomil, že nelhat je přirozené a ani to moc nebolí.

Druhý den ráno si mne šéf zavolal a oznámil mi, že jsem skončil.

Čekal jsem to. Pro něj je snadnější žít ve lži. Mě už to přestalo bavit. A trubky a hadice už mě taky nějak přestaly bavit. Něco si najdu …

A co vy? Už jste se rozhodli?
Zkuste to alespoň na jeden den, pak už to půjde samo …

(Obrázek Copyright © 1999 Corel)