Když jsem začal publikovat na tomto blogu, všiml jsem si slova karma. Dřív jsem si pod slovem karma představoval zákon příčiny a následku. Co zaseješ, to sklidíš. Snažím se mít dobrou karmu, dobře zasívat. Ne kvůli tomu, že bych se bál Boha anebo Ďábla. Kvůli pocitům. Vím, že když udělám nějakou křivárnu, vrátí se mi špatné pocity, výčitky svědomí. A to mě bolí a já nechci, aby mě něco bolelo. Ale zase nechci otupět, aby mne to nebolelo.
První článek o zubech posbíral necelých deset bodů karmy (svého času). Nic moc. Tolik jsem se snažil. A to jsem ho ještě zkrátil na třetinu, abych moc nezdržoval.
Čtyřicítka, nebo padesátka, to by bylo něco. To musím mít!
Začal jsem vzhlížet ke karmickým výšinám některých jedinců. Jak to ti lidé dělají? Jsou opravdu takoví géniové a já takový břídil?
Jak je možné, že můj článek o zubech nikoho nezajímá a článek o panu Paroubkovi udělá karmu čtyřicet. Cožpak nemáte pana Paroubka „plné zuby“? Nepotřebujete si je vyčistit?
Prošel jsem si nejvíce karmované články a bylo to pořád to samé. Pan Paroubek, ČSSD, radar, Rusko. Občas něco lidského, co chytne za srdíčko. Ideální název článku, který by mohl zaútočit na karmickou hitparádu v té době byl:
- Podělá se z radaru Paroubek nebo ruský medvěd?
- Ruská trojka bez Paroubka a bez radaru!
- Radarové dobrodružství Paroubka v Rusku
Jenže to mělo jednu chybičku, pan Paroubek mne nezajímá tolik, abych o něm psal a o Rusku a o radaru toho nevím tolik, abych o tom mohl psát zasvěceně. A hlavně, psát o takových věcech by mne nebavilo.
Tak jsem se smířil s tím, že mé články budou okrajové. Je to úleva. Jsem hrdý na to, že mám karmu 17 a že jsem nezaprodal svoji duši bulváru. Vlastně to byl úlet, porovnávat se s „nejlepšími“. Oni soutěží v jiné kategorii. Já mám zase tu svoji.
Nebuďte frustrovaní z toho, že máte malou karmu, buďte nejlepší ve své kategorii.
Na otázku, jestli dávám sám sobě karmu, odpovídám ano. Někdy proto, že se mi potvora zasekne pod nějakým kulatým číslem tedy pod desítkou, a já chci, aby přelezla přes. Ale ona časem stejně přeleze. A někdy proto, abych pochválil sám sebe za to, co jsem napsal. Člověk musí mít rád sám sebe a chválit sám sebe. Kdo se nedokáže pochválit za dobrou věc, kterou udělal, ten si škodí a tak to nemá být. Chvalte se.
A co vy? Honíte karmu, nebo už vás to přešlo?
