Uznávám, že tímhle titulkem si koleduju o průšvih. Třeba o to, že mne nějaký pan admin vymaže i s mým den trvajícím blogem. Risknu to. Slovo karma mi připadá jako jedno z nejdůležitějších existujících slov. Nemyslím karmu článku, ani průtokový ohřívač vody značky Karma. Mám na mysli zákon příčiny a následku, kterému se v sanskrtu (starý indický jazyk) říká karma.
Řečeno hezky česky, co zaseješ, to sklidíš. Řečeno ještě jinak, svět je spravedlivý. Vrací ti to, co mu dáváš ty. Ano, to jedno z nejdůležitějších existujících slov je pro mne slovo Spravedlivost.
Svět kolem nás je absolutně spravedlivý. Každý pohyb, každý pohled, každá myšlenka a pocit se projevují jako neviditelná magnetická síla, která formuje to, co se bude dít dál.
A právě v té neviditelnosti je jeden problém. Lidé si myslí, že svět není spravedlivý, protože nevidí „neviditelné“ nitky mezi příčinou a následkem. Chtěli by, aby mizera, který jim ukradnul anténu u auta, byl o pět minut později chycen a aby zkorumpovaný politik skončil v base pokud možno během volebního období. Lidé si myslí, že Spravedlivost je přísná a okamžitě konající a jelikož nic takového nevidí, upadají na duchu a myslí si, že Spravedlivosti se ve světě nedovolají a že neexistuje. Začínají se přizpůsobovat pravidlům svých zlodějů a politiků a snaží se urvat, co mohou. Přestávají být vznešenými. (Nepřeháním už to? Když, tak mne zaražte.)
Spravedlivost není přísná a každému člověku dává dostatek času na nápravu svých činů.
Jaké by to bylo, kdyby za ukradené jablíčko následovala amputace prstíčku? Lidé by nekradli ze strachu o své prsty a to by bylo špatně. Lidé se nemají na Zemi naučit vyhýbat se strachu, ale dělat věci, které jsou Spravedlivé, Čisté, Vznešené. Člověk, který ukradne jablíčko, dostane dost času na to, aby si uvědomil, jestli je to správné. Například si po deseti letech také pořídí svou zahrádku a zasadí jabloň, na té mu vyroste jablíčko a to mu někdo ukradne. V tento okamžik zákon příčiny a následku viditelně zafungoval. Člověk stojí u své jabloně a je mu smutno. Cítí bolest. A napadne ho, aha, taky jsem jednou ukradl jediné jablíčko na stromě. Teď už vím, co jsem tím způsobil druhému člověku. Já už to nikdy neudělám. Opravdu. Vážně … už nikdy.
Z toho, co jsem napsal, by mohlo vyplývat, že to, co se stane je nevyhnutelné, že náš osud je daný tím, co už jsme netropili a za každé ukradené jablíčko a každého zabitého človíčka nás čeká totéž.
Stvořitel není tak malicherný, aby mu šlo o jablíčka jako taková. Jemu jde o to, aby se člověk naučil dělat správné věci a upustil od těch nesprávných. Všechny špatné činy jdou vědomě odčinit a vyhnout se tak jejich následkům.
KARMA není nemilosrdný stroj, který nás mele jako mlýnek na maso, až cucky lítají, ale milující a vlídná síla, který nás učí být lepšími. Učí nás zacházet s naší svobodnou vůlí.
I když uznávám, že tenhle článek od neznámého autora může být na někoho trošku moc, nechtěl jsem chodit kolem horké kaše. Slovo karma mě nažhavilo a připomenulo mi, že existuje něco, na co se mohu vždy spolehnout, že existuje Spravedlivost. Vlídná, laskavá a milující. Žít s ní, je radost, i když to někdy bolí.
