Alkohol a cigára očima dětí

Alkohol Moje první zkušenosti s alkoholem jsou asi takovéto. Jsem malé dítě, sotva dohlédnu na stůl a na tom stole stojí láhev s nějakou tekutinou. Dospělí si tu tekutinu nalévají do malých skleniček, tváří se, jak jim to chutná a říkají, že to není nic pro děti. Vytváří se tabu. Až ti bude osmnáct, tak budeš smět taky. Už aby to bylo.

Je mi patnáct, jsme na chmelové brigádě a jdeme do hospody. Zkušenější spolužáci si objednávají pivo a tváří, se jak je skvělé pít pivo. Chci být jedním z nich, také si objednávám pivo. Ze začátku je odporně hořké a nejde mi pít. Musím se nutit. Zatímco spolužáci už mají třetí, já usrkávám první. Ale zvyknu si.

Cigára
Jsem malé dítě. Když se dospělí scházejí, zapalují si takové bílé tyčinky a tváří se, jak jim chutnají. Já nesmím … prý až mi bude 18náct. Je mi deset, cigarety ukradneme tátovi, zalezeme do sklepa a zkoušíme kouřit. Nic to nedělá. To musíš vdechnout dovnitř a vypustit nosem, radí ten nejzkušenější. Vdechnu to dovnitř … a začnu se svíjet v záchvatu kašle. To si zvykneš.

Připadá mi, že alkohol a cigára jsou jednoduše odporné věci. Každý člověk, který se s nimi poprvé v životě potká, to cítí, a proto prská a kašle, případně zvrací a bolí ho hlava. Jenže je tu nějaká podivná dohoda, snad tradice, nebo co, která diktuje, co se sluší a patří pít a dělat ve společnosti, aby člověk nebyl mimo, za divného atakdále …

Opravdu vám alkohol a cigarety chutnají, nebo si to jen namlouváte? Skutečně alkohol a cigára způsobují dobré pocity, anebo je to zoufalý způsob, jak se dopracovat k alespoň nějakým pocitům? Nebo v tom jedete a nedokážete vystoupit?