Zmrskal všechno… a zapomněl zaplatit

Tak nějak by se dal charakterizovat odchod B. Sobotky z ČSSD. Nezaplatil k 30. 6. členské příspěvky a tudíž přestává být členem této strany.

Nějakou chvíli jsem přemýšlel o tom, co vlastně toto úsporné gesto znamená. V každém případě je škoda, že bývalý premiér a bývalý předseda ČSSD v sobě nenalézá potřebu pomoci straně, se kterou byl dlouhá léta spojen,  v těžkém čase, kdy zápolí o své parlamentní bytí a nebytí.

Přičemž řešení tohoto existenciálního problému soc. dem. způsobilo především jeho působení v nejvyšší stranické funkci a čtyři roky působení ve funkci premiérské.

Přitom jako premiér nebyl Sobotka vůbec neúspěšný. Jeho vláda dokázala vytáhnout Českou republiku z bahna stagnace a ekonomického poklesu, do kterého ji dostala, vinou chybně nastavené hospodářské politiky Nečasova vláda. Nastala ovšem světově unikátní situace, že strana, která vedla vládu vykazující velmi slušné pracovní a politické úspěchy  snížila svůj procentuální výsledek ve volbách zhruba na třetinu volebního výsledku, kterého dosáhla čtyři roky předtím.

Tento fakt je, bohužel, nutné připsat přímo premiérovi této vlády, kterým byl B. Sobotka. To, že svou účast ve vládě dokázal politicky valorizovat A. Babiš, do té doby juniorní koaliční partner,  volebním vítězstvím, je příznačné a smutné zároveň.

Sobotka prostě projevil naprostou politickou neschopnost. Muž, který byl výtečnou stranickou dvojkou prostě nedokázal být stranickým lídrem. Neunesl tíhu tohoto úkolu.

V době jeho předsednictví se ČSSD uzavřela a vlastně se definitivně rozpadla na 14 autonomních stranických distriktů, které si žily svým životem. Sobotka prostě neměl sílu, aby usměrňoval stranický život krajských organizací. 

Za jeho éry se staly stranické programy nepotřebnými papíry, popsanými vzletnými slovy, plnými velkých cílů, ale strana ztratila schopnost je prosazovat. Žádný programový cíl nebyl tak svatý, aby nemohl být opuštěn.

ČSSD během Sobotkova předsednictví a jeho premiérství úplně ztratila svou důvěryhodnost. Tu se jí, bohužel, zatím za čtyři poslední roky nepodařilo získat zpět. Alespoň tedy v tom někdejším rozsahu. Jestliže straně chybí důvěryhodnost, chybí také podpora voličů.

Pokud jde o působení ve vládě, Sobotka byl vedle Babiše, muže s velkým životním příběhem, vnímán lidmi jako slabý a nudný politický funkcionář. Velká část voličů sociální demokracie proto našla svůj nový politický domov právě v hnutí ANO miliardáře Babiše.

Česká politika nebyla nikdy tak paradoxní jako nyní. Ochráncem zájmů penzistů a nižších středních vrstev, tedy tradičních voličských kádrů levice, se stal za Sobotkova předsednictví především A. Babiš.

Strana ztratila v průběhu sedmi let Sobotkova lídrovství úplně sebereflexi a schopnost sebezáchovy. Uzavřela se do sebe. A Sobotka toleroval ve straně korupční excesy v krajích. Typické to bylo zejména v Ústeckém kraji, kdy vlastně celé  vedení Ústeckého kraje vedené někdejší hejtmankou je v současné době souzeno v procesu tzv. fondů Severozápad, kvůli údajnému rozkrádání evropských peněz. Prostě strana postupně získala za Sobotkova předsednictví čím dál více odér korupčního spolku. Spolku, který není schopen řešit závažné problémy svých funkcionářů a členů, jako tomu bylo v předchozí éře.

Přitom lidé v Sobotkově bezprostřední blízkosti měli svůj nikdy nenaplněný sen o ideálním levicovém voliči pražské kavárny. O voliči z liberálních městských vrstev. Mezi tím se jim ale nenápadně vytratil tradiční volič sociální demokracie, jenž uprchl tu k hnutí ANO tu k SPD.

Od roku 2010, kdy na podzim zvítězila ČSSD v senátních i komunálních volbách (což je ovšem do značné míry výsledek mé předchozí politické práce) – strana postupně šla s volebními výsledky dolů  až k 7% ve volbách do sněmovny v roce 2017. Tehdy lidé v Sobotkově okolí vyprodukovali kauzu lithium. Ta vedla k naprosto nesmyslné ztrátě 3, možná 4% voličů. Mít nějakých 10 či 11% hlasů v minulých volbách, i dnes by se řešily problémy ČSSD úplně jinak a jednodušeji.

Jiří Paroubek