Výzva vládě ČR k zajištění pomoci Čechům z Ukrajinské Volyně

Často, velice daleko od své původní pravlasti, žijí naši krajané. Jsou zapomenuti, jako národnostní menšina, často uprostřed silné majoritní společnosti. Je tomu tak i v ukrajinské Volyni. Česká Volyně často měnila svého vládce. Také dějiny měnily hranice tohoto území. Zapomínali jsme na ně, přesto naši krajané i přes nepřízeň osudu, na svou domovinu nikdy nezapomněli. Zachovali si svůj jazyk, kulturu. Jsou stovky míst, kde žili naši krajané na Volyni. 

Pro neznalé historie českého osídlení na Volyni, je třeba připomenout, že čeští krajané do této oblasti přišli před 150 lety. Jednalo se tehdy o organizované osídlení. Přicházeli na pozvání carského Ruska. Naši krajané se stali nositeli pokroku, přinesli na Volyni vyspělé zemědělství, nevšední pracovitost. Zakládali pivovary, drobné strojírenské podniky. Spojovala je kultura a láska ke své původní vlasti. Druhá světová válka, však tvrdě dopadla také na české vesnice. Čeští krajané se střetávali s nenávistí a s perzekucí, jak od německé armády, tak i s počínáním ukrajinských nacionalistů. Vypálený Český Malín, se stal symbolem teroru. Několik set krajanů, zde bylo v létě roku 1943 povražděno. Nebyla to jediná česká vesnice, která platila v okupaci tuto cenu.

Je třeba připomenout, že svou lásku k původní vlasti, projevili krajané i svým hromadným vstupem do československého armádního sboru. Celkem jich v československé armádě za II. světové války bojovalo 10500. Tisíce volyňských Čechů také platilo životem na dlouhé cestě k osvobození vlasti svých předků. Po porážce německého agresora, velká část krajanů přijala nabídku Československa a usadila se i s rodinami v českém pohraničí uvolněném po odsunu sudetských Němců. 40000 krajanů se v té době přestěhovalo do Československa. Po tragedii v Černobylu, v letech 1991 -1993, se přibližně téměř dva tisíce krajanů vrátilo do vlasti. V té době i později, byly organizovány českou vládou ozdravné pobyty pro děti krajanů z Volyně. Přišel ale opět čas zapomnění ze strany české společnosti na ně. Bylo zapomenuto na sliby na sliby, které jsme jim na počátku devadesátých let dali. Tedy na pokračování další jejich repatriace, návratu do České republiky. Stále tak na Ukrajině žije několik tisíc rodin českých krajanů.

Až současné události na Ukrajině opět vyvolaly solidaritu s našimi krajany na Volyni. Na Ukrajině vládne dnes anarchie, chaos. Záběry české televize z české Volyně těchto dnů to dokumentují. Krajané mají opět obavy o své rodiny, o své domovy. Před několika dny krajané z české Malinovky, z vesnice ze západní Ukrajiny, vyslovili v ČT přání návratu do vlasti. Nárůst vlivu extrémních skupin, na politické klima na Ukrajině, vyvolává jejich strach. Menšiny na Ukrajině jsou opět vítaným terčem útoků ukrajinských nacionalistů.

Zástupci krajanů se nyní obracejí s prosbami na českou vládu. Je třeba rychle jednat. Nabídnout jim pomoc, vytvořit podmínky pro jejich návrat. Dát jistotu, že Česká republika na své krajany nezapomněla. Desítky milionů korun, které vynakládá česká vláda na raněné ukrajinské občany, by měly najít obdobně i cestu k českým krajanům. Ukrajinské události ohrožují českou menšinu na Volyni. Tyto otázky nelze zastírat. Naši krajané nesmí zůstat zapomenuti v daleké ukrajinské Volyni. Česká vláda musí jednat. Je to její povinností. Je to naše důrazná výzva na naši vládu.

Jiří Paroubek, předseda strany LEV 21 a lídr této strany do EP