Trumpova trnitá cesta k míru

Politiku na nejrůznějších úrovních provázejí často emoce. Velmi často ideologická předpojatost. Jedno i druhé brzdí racionalitu úsudku a rozhodnutí téměř celé evropské politické třídy.

Dá se říci, že Trumpův přístup k mezinárodní politice je inovativní. Má v něčem rysy imperialistické a v něčem se projevuje až pacifisticky. Jeden i druhý směr byl přitom v americké politice vždy obsažen. Jeden z prvních amerických prezidentů John Quincy Adams varoval před pokušením Spojených států bojovat proti „obludám“, které se vyskytovaly (a vyskytují) v celé řadě států světa.

Donald Trump se do značné míry vrací k politice, kterou kdysi ve Spojených státech formulovali R. Nixon a H. Kissinger. Tou základní otázkou, kterou si kladli, bylo, proč vlastně se nedohodnout i s těmi největšími protivníky na nějakém modu vivendi. V Nixonově éře se posunuly vztahy mezi USA a Sovětským svazem a USA a Čínou do roviny vyjednávání v oblasti kontroly jaderných zbraní, ale i řešení zástupných konfliktů mezi Sovětským svazem a Čínou na jedné straně a USA na straně druhé (ve Vietnamu a velké části Indočíny). V sedmdesátých letech, v jejich první polovině vrcholila politika détente. Nixon a Kissinger a řada západoevropských lídrů došla k názoru, že je možné mírové soužití s komunistickými mocnostmi. Prostě, začali uplatňovat zásady reálpolitiky.

O totéž se pokouší podle mého názoru i D. Trump a jeho tým spolupracovníků. Politika rozšiřování NATO dále na východ, pár set kilometrů od Moskvy. Nebo na Kavkaz, anebo posunutím NATO do Kazachstánu až na hranice čínské provincie Sin-ťiang, je nesmyslná. NATO při svém rozšiřování o Ukrajinu narazilo na jasné ruské odmítnutí, doprovázené vojenskou operací. Posuňme se o tři roky zpátky a vzpomeňme si, co bylo před zahájením ruské invaze na Ukrajinu. Špičky NATO ale i prakticky celá reprezentace Západu (snad s výjimkou Japonska a Jižní Koreji) horovala pro přistoupení Ukrajiny do NATO. Dnes už tato slova slyšíme jen z úst politických extremistů. Rusko se v zástupné válce se Západem na Ukrajině nepodařilo ani zničit, ani významněji ekonomicky oslabit. Nepomohlo k tomu ani 16 kol sankcí, které vyhlásila EU vůči Rusku. Tyto sankce ve svých důsledcích znamenaly ale silné dopady na ekonomiku Evropy a zj. pak pro střední a východní Evropu. Sankce byly jedním z faktorů, které vyvolaly i u nás v letech 2022 a 2023 obří inflaci. Ta se blížila v opravdu základních druzích potravin a dalších výrobků v souhrnu obou let k 30%. Prostě, přišli jsme o levné ruské suroviny, především energetické, ale také o průmyslové kovy.

Podle průzkumu veřejného mínění si dvě třetiny obyvatel Česka přejí mír na Ukrajině i za cenu toho, že si Rusko ponechá ve své správě ruské a ruskojazyčné regiony na jihu a východě Ukrajiny. A stejně tak již dříve obsazený Krym.

Prezident Trump nastoupil do vlaku, který chce rychle dojet až do konečné stanice, ve které se bude podepisovat mírová smlouva mezi Ukrajinou a Ruskem. Během této cesty vlakem chce ale vyřešit s Ruskem i další sporné otázky, kde na sebe obě země ve světě narážejí. A já říkám, proč ne. Pokud zavládne na Ukrajině mír a pokud tam přestanou umírat lidé, ať už to jsou Ukrajinci, anebo Rusové. A pokud se přestanou ničit materiální hodnoty, které byly na Ukrajině vytvořeny předchozími generacemi, bude to jen dobře.

Prostě, Spojené státy mají své vlastní problémy, spojené s obří nelegální migrací do této země a hospodářskou devastací celé řady kdysi kvetoucích průmyslových regionů. A těmto otázkám vnitřní politiky se chce prezident Trump věnovat v první řadě. Jde mu o to, zajistit zvýšení životní úrovně amerického obyvatelstva. Nevidím na tom nic nepochopitelného, a naopak bych viděl jako racionální, pokud by USA časem snižovaly své vojenské výdaje, neboť ty dosahují skutečně obří výše přes 900 mld. každý rok. D. Trump mluvil také o tom, že nabídne Rusku a Číně snížení vojenských výdajů. Pokud zvládne situaci na Ukrajině a se svými spojenci v Západní Evropě a vytvoří podmínky pro trvalý mír mezi Ruskem a Ukrajinou, proč by Evropa měla dále zbrojit. Tedy v situaci, kdy USA, Rusové i Číňané budou omezovat své vojenské výdaje. Ale tak daleko zatím nejsme.

Spojené státy chtějí vytvořit pod vedením D. Trumpa atmosféru důvěry ve vztazích se svými rivaly. Nyní s Ruskem a v další fázi se o toto zřejmě pokusí i ve vztahu k Číně

Páteční kreace Zelenského v Bílém domě svědčí o tom, že tento muž bude velkou překážkou mírové dohody. Ale bohužel touto překážkou bude i většina evropských lídrů, kteří blábolí o tom, že Rusko rozumí jenom síle. A že je potřeba zvyšovat vojenské výdaje…Už sice nehovoří obrazně řečeno o vítězných přehlídkách ukrajinských vojsk na Rudém náměstí v Moskvě. Ale drmolí jiné nesmysly, ze kterých je zřejmé, že se z ničeho nepoučili. Donald Trump chápe, že musí s Ruskem jednat jako s velmocí I. třídy. A to je dobře. Evropští lídři budou Trumpovi házet klacky pod nohy, ale myslím, že vedení Spojených států si s dílčí vzpourou evropských satrapů poradí. Možná, že dojde k omezení či zastavení vojenské pomoci Ukrajině ze strany Spojených států. Osobně si myslím, že Spojené státy mohou považovat za mnohem účinnější prvek, jak donutit ukrajinské vedení k poslušnosti a k cestě k míru, zastavení zpravodajských informací. Anebo dokonce vypnutí systému Starlink na Ukrajině. To by ve svých důsledcích znamenalo, že Ukrajina má sice zbraně a velké zásoby zbraní, ale bez zpravodajských a dalších informací jejich armáda nemůže dlouho vydržet.

Zvláštní hysterie českých politiků

S výjimkou T. Okamury a jeho SPD nepodpořil iniciativu D. Trumpa směrem k míru z českých politických stran nikdo. Útoky P. Pavla a některých představitelů české pravicové vlády na prezidenta spojeneckých Spojených států patří do výrazového vybavení hospod páté cenové skupiny, kde se schází úplní debilové. Útoky na amerického prezidenta byly snad ostřejší (Bartošek, Rakušan ad.), nežli jaké kdysi volilo ve vztahu k prezidentovi Spojených států předlistopadové Rudé právo. Prostě, Trump našim hlupáčkům ve vládním táboře rozkopal bábovičky a řekl jim nahlas překvapivou informací, že se svět změnil.

Naši bulíci vůbec nepochopili, že konfliktem na Ukrajině se Západ dostal do mezinárodních izolací. Země třetího světa s Ruskem vesele obchodují a udržují vztahy. A nejen ty v rámci uskupení BRICS, naopak do určité izolace se dostává se svou válečnickou slovní pyrotechnikou Evropa. Lídři Západní Evropy, vedeni Francií a Británií, se budou sice do americké mírové iniciativy chvíli pokoušet házet vidle, ale dříve nebo později je to unaví. A dříve nebo později pochopí omezený potenciál svých zemí – ekonomický, politický i vojenský atd..

Jiří Paroubek